Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - REPORTY - - - - - - - - - - - -

RastaEsta 06 festival

RastaEsta 06 festival

11.11.2006 Ostrava, Marley & Lennon Club

autor: CrosseR | 17. 11. 2006, 15:52:46 | návštěv: 4016 | reakcí: 0

Když jsem se dověděl, že po dlouhé době zase přijeli do Ostravy polští Akurat, a to ještě ve skvělé společnosti kapel Common pippal ze Slovenska a domácích Sultan Soliman, neváhal jsem ani chvilku. Poté, co jsme vystoupili na Hlaváku z vlaku, nás přivítalo typické, ostravsky hnusné počasí – zima a odporně vlezlý déšť, před kterým se neschováš. Takže nás moc nepotěšilo, když akce místo avizovaných šesti začala až o půl osmé a my museli stát venku na tom hnusu. No co, radost a těšení na koncert všechno spolehlivě přemohlo.

Tak jsme tedy konečně vevnitř. Bohužel zjišťujeme, že půlka stolů v Marleym je reserve a druhá půlka je už obsazená. Kdo to kdy viděl, reserve na koncertu. Zalézáme na pivko do doslova podzemního klubu Lennon. Prostředí bylo tak příjemné, že jsme prokecali asi první půlku Common Pippal. Škoda.

Když jsme konečně vylezli nahoru, Common Pippal už byli rozjetí. Silné dechy, ženské i mužské vokály, klávesy a bicí podpořené bongem a v rasta kompletně oblečený frontman. Tohle je tedy ve zkratce popis partičky, která se tísnila na malém pódiu klubu Marley. Hudební výsledek byl pohodový. Pod pódiem na jejich svižné reggae pařilo pár lidí, ale na většině lidí bylo vidět, proč přijeli.

Na následující kapelu jsem se musel zeptat vševědoucího zvukaře, protože časový harmonogram nikde nevisel. Další hráli Sultan Soliman. Již téměř klasická rasta kapelka z našich luhů a hájů. Tahle kapela byla rozhodně více experimentální a "barevná", než předchozí. Netradiční akordeon dává kapele neotřelý originální zvuk. A pěvecké výstupy bongisty byly občas docela komické. Kytarista, který stál úplně na kraji, ve svém hodně jetém tílku vypadal jako by ke kapele ani nepatřil. U této kapely plně vyniklo pro ska ensembly nedostatečně velké pódium. Basáka schovaného za trubkami skutečně moc vidět nebylo. Celkový dojem byl ale parádní a párkrát jsem si i poskočil. Ke konci koncertu začalo lidí nápadně přibývat a nikdo ani netoužil po přídavku. Co dodat. Předkapel je mi vždycky tak trochu líto.

Zhruba o půl jedenácté přišel na řadu Akurat. Bedňáci připravili pódium a nazvučili nástroje. No jo, Akurati už jsou zkrátka hvězdy. Za chvíli se s potleskem přiženou zpoza rohu a začínají hrát. V kotli začíná mela, tak tak, že se člověk drží na nohou, ale je šťastný. Na tohle se těšil celý večer a ta radost musí ven. Hrají dál. Přihazují píseň za písní. Bez keců, bez odpočinku. Z lidí se řine pot. Pot radosti. Na pomalé songy lidi stojí se zavřenýma očima. Za to na Fantasmagorii se skáče až do stropu, třebaže jí kapela hraje nezvykle vláčně. Staré fláky si zpíváme sami, stačí nastavit mikrofon. Akurat i překvapuje a dává tři nové písně. Dvě a čtvrt hodiny utíká jako nic! I přes vyčerpání a durch propocená trika žádáme o přídavek, který se nám nakonec dostává. Skáčeme až do absolutního zničení a spokojenosti. A pak konec. Kapela se klaní, lidi zbožně děkují, ale po přídavku už nikdo netouží. Dostali nás.

Poslední kapelu Tabu z Polska jsem už bohužel neviděl. Musel jsem na bus domů. Ale nijak mi to nevadí. Akorát bych byl zklamaný a kapelu bych stejně nedocenil. Co dodat? Parádní akce!

Podívejte se na fotky z akce

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek