Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - REPORTY - - - - - - - - - - - -

Co je krásné je i zdravé – Kašpar von Urbach

Co je krásné je i zdravé – Kašpar von Urbach

8. března, Café Na půl cesty, benefiční akce nízkoprahového centra

autor: davrodriguez | 26. 03. 2007, 23:05:31 | návštěv: 2938 | reakcí: 0

Novej, nečekanej a zcela oprávněně jej lze nazývat nevšedním – mluvím o koncíku Kašpar von Urbach. Tahleta banda mě z desky moc nebavila, jejich monotónnost mě nebrala a pseudo – intelektuálský texty, kterými tu monotónnost podbarvovaly, mě nebraly už vůbec, ba naopak, několikrát jsem se přistihl, že mě to pěkně sere. Koncertem Na půl cesty se však všechno zlomilo, Kašpar von Urbach spoustě lidem urvali uši a mě srdce, v pravdě nevšední podívanou (neboť většina youths to ani za koncert neoznačovalo) jsme zažili…..Podívaná plná rozpaků, kdy jste občas nevěděli, kde jedna písnička – no písnička, říkejme tomu deseti až patnácti minutový opusy končí a kde začíná….. Studený místnosti se tak někdy zhostilo trapný ticho a jen pár nadšenců ho roztleskalo.

Nejvíc mě zaujal neurotickej bubeník, kterej svou industriální výbavou naplnil moje rezavý představy o kovovym stroji…….barel, pláty, plechy, pokličky, pružiny a zkreslenej přelep mikrofonní, kterej přiložením udělal z původně zvonivýho zvuku činelu ječící, bzučící nechutnej kokofonickej hluk, kterej trhal uši hned si mě získal. Nástup byl démonickéj – zpěvák metrosexuál se svou foukačkou vrstvil jednotlivý táhlý tóny, široký zvukový plochy a noisový stěny na sebe ……nejvíc vyhuleneckej divokej západ, jakej jste mohli zažít……západní desert session, kde se ale nehraje Johnny Cash, ale kde se takový týpci jako třeba Mugstar snažej hrát coutnry……..dvaceti, třiceti minutový šílenství, smršť tónů, sténající tělo na zemi, hrdelní skřeky, jako když vás vyslýchaj dle práva útrpnýho, doplněný o šílenou pulsující industriální rytmiku a sebedestruktivní basák, kterej na basu nehrál ale pouze ji drhnul pro mě dosud neidentifikovatelným předmětem připomínající truhlářskej hoblík nebo tak něco…

Mantra mohla začít, první opus střídá druhej, třetí, na řadu přichází neskutečná věc – představte si sen, v něm se jakoby kolíbáte, spíte třeba na houseboatu, serete do vody, slyšíte krásný zvuky, stejně jako když jste byli malý a máma se šla koupat a vy jste přes umakartovou sťenu slyšely všechnu tu padající vodu, nebo šumící moře, pomalu se poddáváte přicházejícímu spánku a z toho kolíbání vás začne probouzet nechutný chrčení, ne to není zlej sen, vaše babka, která si v pět hodin ráno začala ladit radiovou stanici s volumem total doprava, ale tohle je klečící metrosexuální floutek, kterej vám ničí nervový buňky s malým tranzistorovým rádiem chytajícím anarchistický vlny až v Kuwaitu a hudba kterou vyluzují přes sebe navrstvený kytary a smyčky různejch plechovejch shluků to chrčení dokonale dobarvujou…

Pro mě totální chlív přišel asi zhruba v jednom z poledních opusů (mám dojem že byl třetí od konce) ... těžko se to popisuje, emoce, neurotickej bubeník, kterej vám může připomínat kohokoliv - fatálního epileptika, procházejícího nejsilnějším záchvatem života, na smrt odsouzenýho frankensteina, kterej sedí na elektrickym křesle a klepe se … a jeho kámoooo???? - jeho kámoš s démonickou neustále se opakující basou vám zase nutí vybavovat si všechny ty hnusný místa kde jste byli, kde jste se pochcali, kde vám šíleně rozbili držku, kde jste si nechutně pořezali ruce a kam už se nikdy nechcete vrátit, ale vy dobře víte, že jste tam znovu……a…. je vám špatně … plechy a pláty střídají barely a cihly, obrovská kovová tyč vyluzuje zvuky, které řežou a pálí v kůži jako sůl v otevřený ráně …… jste ocejchovaný a nemůžete jinak… tyč neustále řeže a řeže a řeže……o kraje barelu o jeho skuliny o kovadlinu o váš nervovej systém o všechno…

Spousta lidí odchází spousta nechápe, někdo se ještě nestačil probrat a přichází – jak ji sám zpěvák nazve – první a zároveň poslední písnička tohohle setu……vzpomínky na minulost, na arty punkáče, lo-fi folkaře, na tu šťastnou dobu zapomínání a opíjení se, kdy všechno bylo zalitý sluncem a všechno pravdivý a upřímný………pábení je dokončeno, jste čistý jako tofu, který se podává největším kriminálním živlům po ukončení doby trestu v Číně… Jestli někdy budete mít možnost jít na tuhle očistu, neváhejte. Hodina psychoanalýzy stojí 1000 kč, cena hodiny s KVU pro tento večer byla jen a jen na vás – dáte nedáte, přispějete na benefit, nebo si radši budete vylejvat držku s kámošššššškou na baru hmmm.?????? A že vám nepomohli, že vás nasrali, protože jste si nemohli v tý malý studený místnosti povídat se svými povrchními „přáteli“ – to je váš problém……muheehe Leopold Kopřiva

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek