Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - REPORTY - - - - - - - - - - - -

Dÿse, Lyssa

Dÿse, Lyssa

28. 4. 2007, Strahov 007

autor: davrodriguez | 8. 04. 2007, 10:32:01 | návštěv: 3735 | reakcí: 0

Znáte ten pocit přelomu – kdy jedna kapitola končí a nová začíná??? Těšíte se na nový, zároveň se však se starým nemůžete nebo nechcete loučit. Přesně náš případ. Končící neděle, slunce zapadá a na vás se směje smrt v podobě pondělního rána. Tehdy lidé propadají zvláštním náladám. Jedni z nás se bezděky opíjí za poslední peníze na sluncem vyhřátém plácku hospody Na Hradbách, čímž se marně snaží otupit si mysl. Druzí leč nechtěně do sebe soukají miliony písmen, slov a vět, které jim nic – krom toho, ŽE JE PROSTĚ MUSÍ ZEJTRA ZNÁT – neříkají. Ti všichni, stejně jako třetí kategorie „nic nedělajících zevlů“, propadají chtěným splínům, pramenícím ze vzpomínek a pocitů euforie uplynulého týdne.

Začátek nebyl špatnej. Naši pouť jsme započali na strahovský sedmičce, která ten večer nabízela program víc než lákavej a jak se taky později potvrdilo naprosto povedenej. Pravdou je, že jsme se na tenhle koncert všichni hrozně těšili. Po dlouhý zimě, kdy byla Sedma střídavě otevřená a zavřená kvůli probíhající rekonstrukci, to byl první regulérní koncert (pominu-li týden pro 007), který jsme navštívili a nutno říct, že všechna očekávání byla překonaná.

Málokdy se mi stalo, aby se akce SRR takhle podařila. Množství lidí to vnímá stejně. Jistě mi však také někteří z vás dají za pravdu v tom, že velký kvanta koncertů, který tady rakety (bez výtky – velmi dobře) dělají, smrdí zatuchlinou akademičnosti a upjatá atmosféra mezi přihlížejícími vyvolává v publiku zvláštní chlad a zpětná vazba publika pak kapele příliš nepřidá. Víc než jasný je, že tohle nebyl ten případ. Ti z vás, kteří zažili koncerty Esgmeq, Career Suicide, Gnu nebo zabijáků Wollongong ví, o čem mluvím. Výjimečný okamžiky, kdy jdete z koncertu a nadšením nemůžete ani mluvit. Hlavu máte jako střep, poslední prachy zahučely do desky, ale vy moc dobře víte, že to mělo cenu. A ve středu tomu nebylo jinak. Lyssu jsem neviděl bezmála rok a s pány z Dÿse to mělo být setkání prvé. Začátek v osm. Krátká zvukovka a už se to zbíhá. Zhasněte světla, Lyssa přichází.

Kdo ji viděl, tomu netřeba popisovat, kdo ji neviděl – má smůlu, protože já to, co tam ti maníci předvedli, popsat nedokážu bez použití šíleně klišovitých přívlastků, které všichni slýcháte snad v každém článku popisujícím tohle hudební těleso – ale je to prostě tak, oni jsou špinaví, valiví, hutní a těžkotonážní. Jejich baskytara je prostě zlá. V některých vypjatějších pasážích pak zvukově připomíná spíše cirkulárku než hudební nástroj. Sonická kytara balancuje mezi skřípotem, ultrazvukem a jemnými vlnami delayů, které vás kolíbají. Padá první druhá třetí a řady včele se strejdou Bugrem zpívaj ty nejvíc pecky. Rozloučení stylové. „Dÿse jsou ve městě, blíž než si myslíte“, poslední kus a konec. Lyssa opět ukázala, že je víc než sympatickou kapelou.

O Dÿse bylo jasno za několik okamžiků. Duo dvou podivínů začalo lehce před devátou a mnoho lidí si získali už jen svým two-pieces obsazením. Jakmile totiž začali nosit line-up na podium, bylo vymalováno. Bicí Jari nahrnuli do lidí, přímo k prvním odposlechům, které „normálním“ kapelám slouží pouze ke zpěvu. Stejně tak tomu bylo i s kytarou a zpěvem, kdy se Andre krčil na kraji, téměř v davu. Těsný kontakt s lidmi byl tak více než zaručený. Něco podobnýho možná budete pamatovat v případě Aids Wolfs, který šli taky do lidí. Tehdy ale byla Sedma poloprázdná, navíc AD jsou přece jen „kapelou“ regulérního nástrojového obsazení. Dnes bylo v klubu velmi zalidněno, což vyvolávalo pocení ještě před začátkem a hlavy se nám chystali urvat „jen“ dva velmi sympaticky vyhlížející chlapíci odění do černých společenských kalhot, tepláků a svršků sešitých z košile a trika.

Na analýzu jednotlivých skladeb, jejich pořadí a tak si bude muset počkat na report někoho fundovanějšího, já jsem šel na Dÿse víceméně naslepo, kdy jsem pouze z náslechu několika mp3 dospěl k názoru, že tohle by mohlo stát za to. O čem se chci rozepsat je prvek energie, kterej z nich sálal. Nevim, jestli to bude dost srozumitelný a dostatečně výstižný, ale při pohledu na tuhle kapelu člověk nabýval dojmu hroznýho souznění, jako kdyby hrál s nimi, jako kdyby byl součástí toho všeho, co tam ti pacholci tropili. Bylo to něco naprosto ojedinělýho a pro mě dost výjimečnýho. Situace, kdy se prostě smějete, řvete a tělo vám škube, žaludek se celým tím vzrušením a endorfiny zmítá v křečích (ještě když to píšu), mozek je vysoko u stropu a vy prostě musíte pařit. Jedete s nimi nebo proti – jiná možnost není. Kytarista připomíná šílenýho Mozarta s tím nejvíce podivínským rozcuchem a šílená dravost, s kterou hraje na kytaru, vás někdy tak bere, že se tlemíte nad představou, jak asi musí vypadat váš ksicht z jeho pohledu. Jari hraje na svou skromnou soupravu naprosto neskromně, sází to tam jako největší rockovej frajer – je to klišovitý a buranský, ale já to nedokážu popsat jinak.

Vynikající výkon po muzikantský stránce netřeba zmiňovat, výborná práce s dynamikou, od naprosto hlukovejch sonickej pasáží přes vychytaný stoptimy až k pomalu se vyklidňujícím přístavům, čekajícím novou bouři. Dvojzpěvy a dvouřevy spolu s velmi silnými vokálními linkami, kdy v naprostém tichu (ale i hluku) dokázali ti dva chlapíci přeřvat všechno a všechny – a to prosím (v případě Jariho konstantně) bez mikrofonů. Dlouhé táhnoucí se konce plné vazeb, propletené chrčícími nahrávkami z radia, mluveného slova z plechového rozhlasu a další plochy se krásně doplňovaly. Z pánů navíc šla neuvěřitelná radost a upřímnost doplněná o nefalšovanej kousek punkovosti – ve smyslu syrovosti a živočišnosti, čímž se z nich rázem stali hypnotizující objekty a to se značně promítlo i do reakcí publika.

Pouze párkrát za celý to kvantum koncertů se mi podařilo zažít něco podobnýho. Kdy vás kapela vtáhne do celého toho dění, do těch tónů a riffů, do tý hudby……Chlápek vedle mě sebou házel, neuroticky škubal hlavou, nohama i rukama a já nejednou za celej ten večer schytal pěstí do ksichtu. Všichni jsme tam stáli jakoby nazí, oproštěni od předsudků a pouze hudba nás spojovala. Prožitek smyslů to byl naprosto ojedinělej už jen skromností a pohodou jaká z Dÿse čišela. Skvělej přístup k fanouškům a nadhled jasně značil, že se jedná o velký sympaťáky. Po koncertě šílená vřava na jejich desky, nějakej týpek si ji dokonce nechal podepsat, což Dÿse asi, podle výrazu překvapení, moc nečekali. Praha by jim ten večer urvala ruce.

Zpětně při poslechu jejich desky se mi vybavujou všechny ty obrazy, který mám s tim koncertem spojený, naskakujou mi ty nadšený i zkřivený tváře, podivný figury a figurky a je to hrozně zvláštní pocit. Pokud jste tedy Dÿse neměli možnost vidět, máte o to větší důvod, proč vyrazit na letošní Freedim fest do Tábora, kde by se měli ukázat podruhé.

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek