Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - REPORTY - - - - - - - - - - - -

OBSCENE EXTREME FESTIVAL 2009

OBSCENE EXTREME FESTIVAL 2009

16. - 18.7.2009, Svojšice u Přelouče

autor: ctirad coma | 29. 07. 2009, 10:09:40 | návštěv: 4216 | reakcí: 1

Druhá várka ohlasů na obscénní i extrémní festival, jak to vidí kosmopolitní sebranka nejrůznějších typů a tváří? K reportu patří face-in galerie, některé z postav tam mají podobenku, další se podobají svým fotrům a někteří jsou jako vlastní noční můra, miss univerzum. Part II.

... nakonec sem z toho udělal poměrně klasickou reportáž, mozaiku hlasů a fotek, naznačených příběhů a rozličných názorů, protože sice mám patent na rozum, ale málokdy se jím řídím, intuice hledá přesně a Obscene Extreme je tak rozmanitý, že by bylo vlastně vrcholně trapný předkládat jen svůj názor na věc. Aby bylo jasno: ne se všema sem stihl pokecat, tohle je jen výsek, žádnej statistickej průměr, ale něco hlasů z masa a kostí.  Dobro došli na kvandrant smjerci... Part II.

maxim (30, Čeka; když se chce někdo odlišovat, řeknete si dobře, jen ať dělá, jak myslí. Když se chce někdo odlišovat v davu těch, co mají stejnou potřebu, je to už padlé na hlavu. Mezi černooděnýma vypadal jako ústavní chovanec, spálenej jako rak, místo kalhot hipísácké pyžamo)

Hodně zajímavé divadlo, středověký masopust bez masa, maras. Má to sice svoje mouchy, ale nachystat tuhle akci skoro sám, to svede asi jen Čurby, ještě sem ho nepotkal, tak nevím, jestli je to vůbec člověk nebo vyslanec nějakých vesmírných instalatérů. Sere mě, že sem projebal finské Livstid, protože sme šli jakože do vsi ohlídnout krajinu a starostovic děvčata, ale došli sme do kamenolomu, do vísky co se menuje  Chrtníky (to mě poser) a pak do Choltic, kde maj zámeckou oboru bez zámku. Po cestě sem se spálil, ale de to. Horší je, že sem si tu přivezl nějakou exotickou virózu a ta nemíní ustoupit, sem v piči, dnešek už nedám. Ale včera se to rozjelo dobře, polkl sem nějaké tablety a zahýkl to pivem, potkalo se to před Napalm Death, takže sem zažil koncert snů, takový nový druh tripu, bad-best trip (BBT). Nic silnějšího nezažiju, teda ne tenhle víkend. Jedu chcípnout domů. Jo a zdravím Frantíky, co stanujou vedle nás: v noci sem málem zapomněl, jak sem mírumilovný typ a furt sem ve spacáku hledal mačetu. U hlavu mi nastartovali auto a pustili techno beat asi na 200 decibelů, v té horečce mi to udělalo moc dobře. Řvali něco o svobodě a já byl v totálním vězení. Jednou jim to vrátím. Jo a příští rok by měl Čurby pozvat Passiv Dödshjälp!!!

Gustavo (38, Španělsko; asketický jižan s dlouhou bradkou a pokérovanými zády, měl oči na jehlách, všechno viděl, všechno nasával, jako obrovská chodící houba, něco mezi středověkým tulákem, ranhojičem a vyznavačem new age, moc zajímavý blouznivec)

Jednoznačně mě nejvíc zajímá ta pospolitost a sepětí ducha. Grinders, punkers, hc nebo fuckers, je to taková jedna velká společná duše. Jasně, je to hodně umocněný alkoholem a hudbou, ale to vidím jako přirozený doping, přírodní stimulanty, které nás vedou po dobré cestě, protože ta je v hlavě a v srdci. Nezajímají mě konkrétní kapely, jde mi o to, co vyvolají a jak se semknou lidi. Včera na mě nejvíc zapůsobila té démonická show masa a krve, Hell.cz se jmenovali? Právě mířím k nim do stanu, zjistit jak to mají s nenávistí a se sebou samými.

Bambi (28, Čeka; od pohledu hodný hromotluk, podle slova moc nevím, co si o něm myslet, ale na kér bych s ním nešel, přišel mi dost nevyzpytatelný, lidumil nebo svině? Vypadal nenápadně, ale na nohách měl kanady a vzadu na jedné napsané: Podle díry poznám míry. Bůh s tebou)

Ty vole, kde mám tady zaparkovat, to je vole ucpané jak svině a když už najdu flek, tak nevim, jestli tu nevykysnu až do pondělka, bo lidi furt najíždějí a je jim jedno, jak zaparkujou, tady vole mluví česky tak dvacet procent lidí a to si ještě fandim, teda mi tu kluci ze všech prdelí světa moc nevadí, ale i tak sem z toho trochu nesvůj. Ze startu sem vole potkal dva němce, co měli hadici od vysavače a přes ni do sebe lejou plechovkové pivo, kurvadrát. Další, nějací jižani, zas sedí u potoka a dělaj si tam splávek, to vůbec nestíhám, u vchodu sedí ženská, co vypadá jako že chlastala ještě s miki volkem  a vevnitř sou hned na začátku ženské, co se tahaj za vlasy a nacvičujou nějaké divadlo nebo co kurva... Dál sem se zatím nedostal, urval sem pět piv a poslech dvě kapely, musím jít ošéfovat stan a vytáhnout z kufru svoji nafukovací holku, bez ní nedám ani ránu, jestli se mi na ni nepodepíše deny lilkr, tak bude tahle mise na hovno. Dáme kus?

Šerpa (24, Slovakia; klasický metloš v černém, sršel dobrou náladou a černé měl i zuby, táhlo z něj jak z vytopené žumpy, ale jeho nálada byla smrtelně nakažlivá. Na to, že chlastal asi 48 hodin v kuse, vypadal jako když se probudíš na dovolené u termálů a uvažuješ, jestli pudeš svačit nebo si dát sprchu)

Poslouchej, kamaráde, tebe já mám na první pohled rád, kokote. Přijeli sme vlakem, protože když chceš kalit od rána, je daleko pohodlnější srát se vlakem a projet si krajinou, než se jebat autem a ještě hlídat řidiče, aby nechlastal taky. Celý rok se těším, jak budu tady prasit. Zajímají mě dvě věci. Vlastně tři. Stage diving, chlastání a stage diving. Loni sem si zlomil zápěstí, zhmoždil holeň a vykloubil obě ramena, letos budu lepší. Piješ? Máme borovičku, rum, vodku, borovičku a broskvovicu (???). Do boha, já sem se tady tak těšil, že sem měl v noci co dělat, abych nezačal chlastat i ve spaní, kokote. Hlavní je nejíst a nebrat žádné drogy, jen chlastat a jet celé čtyři dny jen na alkohol. V neděli večer se dostaneš do takového stavu, o jakém se nezdálo ani Gagarinovi. Piješ, kokote? Dívej se, máme stan hned za lávkou, za těma sešrotovanýma germánama, dobří kluci. Jo, a nemám rád pomalou muziku, kokote. A dlouhou žízeň.

Margit (20, Hungárie; nádherná, skvostná malá černovláska s tak jemnou tvářičkou, že se mi tajil dech. Velká kérka mezi ňadry, plavky a okované boty, voněla jako niagarská koupel z nějaké zasraného reklamního letáku, perla)

Vypadáš srandovně, víš o tom? Počkej, zavolám svýho kluka, aby si tě prohlídl, pořád nedokáže pochopit, jak nechci aby vypadal. (Přijde hezoun a ona mu něco vykládá v maďarštině, nerozumím ani hovno.) Nic osobního, svým způsobem seš sladkej, ale to už mě víc bere ten úchyl v oblečku batolete... co se mi tu líbí? Zajímaj mě hlavně ksichty a kůže. Kérky, pírsy, žehy a kov protkanej do těla. Kapely taky podle toho, jak sou hodně zmalovaný a propíchaný, styl není důležitej, to snad zajímá jen děcka ne? Najdi si mě zítra, až bude po hellšou, pak ti řeknu, co se mi tu líbilo a jak to bude dál. Holky vypadaj odvážně, ale nechvalme den před večerem... (překladatelský oříšek, doslovně něco jako „nešukej si do budíku, dokud tiká", takové slangové přísloví).

Fandys (33, Slezsko; na první pohled pošahaný vizionář, který vůbec neví, kde je. Ve svém věku mohykán, co jezdí po akcích od svých třinácti, je schopný zpívat texty od Dunaje až k Napalmu, jeho specialitou jsou grind a fastcorové kapely obskurního ražení, na začátku devadesátek se podílel na zinu Ser na to, pane bože!)

Počkej jak jako zvědavej na Venomous Concept, ty je neznáš? Jo ták, já už myslel vole, trochu si mě vystrašil, jasně jasně, no kurva to sou hráči, to bude kuřba vrcholná, Napalm už sem viděl osmkrát, ale stejně sem zvědavý, ten zvuk je tu výborný, to bude hukot. Holky, nechcete si s náma zavdat něco domácí hruškovice (oslovuje barmanky, kterým zrovna padla a maj všeho plné zuby), jasně jasně, chápu, ale proč to ze sebe neshodit, po těžkém dnu musí přijít kvalitní očista, už ste viděli molocha na cestách?, počkejte někde tu je, zavolám ho, někoho takového ste ještě neviděli, monstrum chodí... Musim ti ukázat svoje tričko s Menšíkem, jo a už sem si tu pořídil desku Gerogerigegege, singly 85 až 93 ty vole, fuck compose, fuck melody, znáš je? Japonští bohové ultrarychlého noisového grindu, to musíš znát...

Luigi (23, Itálie; osmahlý jižan s neposednou gestikulací, živý, svěží, jako jeden z mála ani třetí den nevypadal,  že se mu ksicht roztejká chlastem, samá nášivka a placka, prej má pírsing na koulích, to sem nezkoumal)

Skvostná atmosféra ve všech místech tohodle malého městečka, jsem uchvácený, jakže se to jmenuje? Ti osadlíci v domcích někdy vypadají, že nejsou úplně na stejné vlně, ale myslím že zítra se už budou chytat, bombovní. Wolfbrigade, brácho, zatím nejlepší set, málem sem si vykroutil hlavu. Grindy dobrý, ale mám rád ty s přesahem, mešuge grindy a podobné věci. Birdflesh, to bylo rajcovní. Nebo Livstid. Hrozně krásných holek, jen málo českých, na ty sem byl žhavý. No ale ty vole ve čtvrtek ta půlnoční show s hákama, to mě dostalo. Železa, krev, ohně a elektronickej dusot, to funguje vždycky, taky lidi byli nadšení. Ale jak si ta železná panna (myslím,  že to nebyla narážka na Iron Maiden) nechala zašít píču, to sem ještě neviděl. Vyvolalo to ve mě zkurvenou bouři pocitů, ani se neptej, co sem pak udělal... A MOB47, brácho, to je nepřekonatelná síla.

Kilmi (25, Anglie; nepřístupný anglán z nějakého hrabství, to sem mu nerozuměl, mluvil jak prase, teda když už vůbec něco řekl, měl na sobě nějaké kozačky nebo co to bylo, lenonky a oblečený někam do oi stylu, zvláštní)

Lidí je tu jako sraček, ale čím víc deviantů a strašidelných zjevů, tím míň násilí, to je ozkoušená rovnice. Nečum na mě tak, buď tak hodný, najdi si větší magory. (Chvíli neříkal nic, prohlížel si mě i ostatní.) Jedu grindy, nejvýživnější jsou gore mlátičky, čím více krve a grcaček, tím líp, dneska není snadné předat nějakou emoci. Malajci byli skvělí, pak Desecretion, Crepitation, Accion Mutante, Dead Infection. Captain Cleanoff zůstali na půl cesty, maj z toho prdel. Crusty sou zrychlený rokec, nezajímá. Co seš? Čech? Jig-Ai, moc dobré. Běž už.

ctirad coma (34, Česko; ten nejnenápadnější typ celé sešlosti, téměř nepil, nekouřil, nejedl, koupil si Lahar, Kuolemu a japonské Crow, do kterých se zbláznil)

Organizace bezproblémová, každý věděl, co má dělat, držel svoji pozici, nesral se do druhých a funkci zbytečně neprožíval, žádné projevy silové převahy ani další egomaniacké komplexy. Nejtěžší to asi měli asistenti skokanů, kteří hlídali pomyslnou čáru, kde ještě jo. Byla to exhibice se vším všudy, takže na hranici každý sral, někdy nebylo poznat, kde je řvoun a zbytek kapely, jindy ji to brzdilo v rozletu. Numero uno byl týpek, kterej si to rozdával na pódiu s nafukovací pannou, klobouk dolů.

I podle fóra OEF je jasné, že dost lidí mělo problém se stravou. Čurby v dobré víře měnil i areál, aby měl pod kontrolou i tohle, podle mě trochu narazil. Vegetariánské i veganské, oka, žádný problém. Kvalita nevalná, všechno se šilo horkou jehlou a zjevně rozhodovala kvantita a ne kvalita. Ceny? Jestli se něco, co nákladově může vyjít stěží na pět kaček, prodává za třicet (veganburger), je to blbý a takhle to bylo se vším. Jestli tenhle způsob praktikuje řezník nebo vegan, vidím v tom pramalý rozdíl, vojeb zůstane vojebem.

n

Areál je výborný, znám ho z jiných akcí, dobré místo. Šikly by se další velké stany, když začlo chcát, lidi byli v prdeli, stejně tak se schovat před slunkem bylo těžké. Zvuk a světla, projekce - extratřída. Hlasitý, zřetelný a sytý zvuk na různých místech placu, výzvy k dodržování pravidel stage diving na projekčním plátně byly spíš komické, zato doprovodné projekce z hororových prasáren někdy sedly takovým způsobem, že se mi orosilo péro. Jindy trochu rušilo, musel sem jít za technikem, aby ten kurva film pustil dále, chtěl sem to vidět do konce. Nejlepší zvuk měli jednoznačně Napalm Death, to bylo přesouvání galaxie a mrdání černých děr, žádnej koncert, makabrální peklo.

Letošní ročník byl různorodý, pronikání crustových kapel hlavně skandinávské enklávy bylo osvěžující a drtivé, prasoidní rokenrol má místo v našich srdcích. Nejvíce (po ND) mě nadchli amébičtí Birdflesh, propojení grindu, hard rocku, bizarního humoru a chaotického bordelu. Nejvtipnější byli tuzemští Spineless Fuckers: „další vál sem menuje Emo pičo dvě. A kdybyste u sebe měli lžičky, tak si je vytáhněte a můžete si řezat ruce."

Burza hudebního merche a dalších módních doplňků byla fakticky velká, možná největší, co sem viděl. Otázka je, kolik lidí to zajímá, což kopíruje zájem fans o muziku samou, poměrně velké procento už to nebere jako hudební festival, ale jako stylovou dovolenou - nic proti tomu, OEF si nehraje na spasitele muziky a taky se neohání žádnou „scénou". Desky kupoval málokdo, IN triko měl každý a tak to prostě je. Jenže jde to dělat jinak? Všechno je správně a i tvrdí grinders jsou jenom lidi vole. Děti mají kolotoče, my větší zase OEF. Byla to famózní podívaná, to zběsilé panoptikum mi chybí už teď... Královský karneval.

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 1
Petr
30. 07. 2009, 12:15:22
Mě se report fest líbil, opravdu pojatý netradičně, ale tak nějak to sedělo na to, v jakém duchu si fest vybavuju....ale to, že Kokeš byl celou dobu bez brýlí, to vůbec nevím, tak jako si x dalších věcí, ale to že mi Fandis zaprasil celé auto a chtěl, ať ho ožralý vezu domů, si vybavuju moc dobře:-)...každopádně každý ročník je pro mě lepší a lepší a tento byl fakt extrémně výborný, si už jen říkám, kam to až může jít???...asi už jen do stavu, že ho jednoho roku prožiju střízlivý...haha

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek