Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - REPORTY - - - - - - - - - - - -

Noise Attack vol.1: Be Aching To See + Kotel #26 + No.Pavarotti

Noise Attack vol.1: Be Aching To See + Kotel #26 + No.Pavarotti

sobota 21.11., Velbloud, Budějce

autor: Roman Joura | 29. 11. 2009, 14:04:14 | návštěv: 2751 | reakcí: 2

Aby toho nebylo málo, hlukařům přibyly oproti plakátu do programu dvě položky ze zahraničí: Gokkun z Bulharska a Mindfuckingboy ze Singapuru.

Atmosféra zpočátku bez vibrací, opravdu moc moc málo návštěvníků. Já vždycky protestuju, když si nějakej pořadatel stěžuje, že mu nepřišli lidi, ale tentokrát mi to přišlo opravdu líto, protože tohle byl Dámy a Pánové Svátek všech Svátků!

Když dohráli první No Pavarotti, cítil jsem se, jako bych právě prodělal nějakou meditaci. Najednou o pár kilo lehčí a tak. Nebyl jsem sám, kdo si u té hlukově-harmonické (mašinky+nástroje) suity odpočinul ;-) Následující Kotel#26 byl "pravý industriál", který vytišené struny dobře rozhejbával a udělal veselou show do temný muziky - textů. Snad nejvíc mě bavily klávesy a texty v češtině ocením vždycky. Kotel hraje na mojí strunku. Taky to bylo jediné uskupení, které jsem předtím už slyšel na majspejsu. No a tihle klucí když pak po koncertě začnou pařit, tak to teda stojí za to.

Tím skončila ta melodičtější část programu. Be Aching To See, to bylo "nevybouřené mládí". Když hluk, tak absolutní, čistej. Co mě ale úplně povalilo na kolena (sorry za polonismus), to byl následující Gokkun, kterej si roztahal na podlaze pod pódiem pár krabiček, pak si k nim kleknul, během snad deseti minut odpálil set, kterýmu nemůžu říct jinak než totálně existenciální, kopal nohama, hrál čelem (rozbíjel si hlavu o krabičky), pak naráz vytáh prodlužku ze zásuvky a zmizel někam za roh. Vymalováno. Mindfukcingboy(&girl) si potom vytáhli svoje "kalkulačky" a na navršenej maxitučnej dortík postavili třešničku.

Mě se nechce věřit, že by ve škatulkách jako noise, industriál, post rock a příbuznejch neexistovala vůbec žádná sračka. Ale jestli jo, pak to tady jistí hlukaři z NAAB svojí neomylnou intuicí. Ale i v kontextu toho, čím nás tady stihli za rok a půl svého působení uráčit, byl tendle večírek něco naprosto výjimečného a vzácného, pro mě lepší než Noise Party II a srovnatelný se zážitkem z Don Vito & Magic Barbecue letos na jaře. Vlastně sem se přesně po obou těhle akcích cejtil stejně. Vyčištěnej, uvolněnej a mohlo by to trvat eště. Což samozřejmě nejde.

Přesmyčkou se vrátím ještě k tomu nepočetnýmu publiku. Ono je jasný, že tohle není hudba pro masy a že dostat lidi na nějaký neznámý kapely je těžký. Ani z okruhu mejch známejch by todle rozhodně nevydržel každej dýl než pár minut ;-) Ale tahle akce měla přesah. Nemusí hned každej hledat harmonie ve shluku "kraválu". Tenhle večírek byl něco jako divadelní performance. Myslím, že by si jí mohl užít nejeden, komu už nestačí to, co dosud poznal a rád by zkusil něco jinýho. Pro hledače, ano, tydle věci jsou pro hledače.

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 2
exxon
10. 01. 2010, 17:05:21
romane si borec a celej jih tě potřebuje !!!! dík, a já tam pochopitelně nebyl, njn....

ciiikaal
1. 12. 2009, 14:12:11
mmmmmmh zní to tak hezky...

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek