Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - REPORTY - - - - - - - - - - - -

Ulver úpí pod bičem trendů

Ulver úpí pod bičem trendů

21.2.2010, Palác Akropolis, Praha

autor: Miro Koněv | 28. 02. 2010, 22:01:22 | návštěv: 2997 | reakcí: 2

S myšlenkama na příjemně završenej víkend jsem vystoupal k Akropoli ve chvíli, kdy svými litaniemi nudil zhruba dvě stovky lidí Attila Hun alias Csihar. Pochopitelně, jeho projev je sice dost působivej, ale rozhodně přibalenýmu mixu pohanů a křesťanů nenažene extatický stavy. Dost se divim, že jako přísnej recitátor nevolí kaple. Tam by bylo i s ozvěnou vitráží. Tady se veškerá síla vypařila kamsi... Ještě že na baru bylo prázdno a obsluhovala Markéta.


Ulver
spustili kousek po osmé a očima vyhládlého avant-elektronickýho publika nebo chcete-li - náročnějších postrockerů, - fungovalo vše výborně, pokud si notovali v pomalých hypnotických rytmech rámovaných třemi zásadními inspiracemi - Mezzaninem, Delirium Cordiou a Oceanic. Občasná manýra Kristoffera Rygga napodobovat Dave Gahana šla naštěstí hned od začátku do prdele. Pán zřejmě nekriticky naslouchá učitelce zpěvu, proto procítěným způsobem a zavřenýma očima atakoval (celkem solidně) sféry sakrálního zpěvu. Na úvod, tedy zhruba tři písničky, to společně s ostrou zadní projekcí (svrchovaná moc přírody, utrpení tisíců v Auschwitz) vypadalo slibně. Postupný pronikání muzikantskýho umu do míst, kde se ztrácí schopnost sebereflexe, z nich ale zhruba po pěti věcech dělá nudnou bandu akademiků, který by hrdě po zádech poplácal bezpochyb snad jen Michael Kocáb. Kudrlina za kudrlinou do studeně přednastavenýho matematického půdorysu nezapomenutelnýho debutu Mr. Bungle byla vytažená jak králík z klobouku bez většího odporu vesměs černooděných vlasáčů (řekl jim někdo, že Ulver už blackmetal nedělají?!).


Zdá se, že kapela poměrně dávným přechodem z norštiny na angličtinu ztratili jeden zásadní rytmický instinkt, tudíž v supertvrdý konkurenci to vypadá jen na nebodovaná místa. Troufnu si tvrdit, že opravdu tvrdě nalazený publikum (pokud nejde o vyloženě stádní kusy) ukazovalo vlažností palec dolu. Nevyrovnanost setu tak torpédovala snahu přesvědčit, že masivně tlačenej postrock se dá vlastně dělat i na slušný instrumentální úrovni. Nic proti, zajdu i do filharmonie, ale tady to znělo nepatřičně a hloupě. Kdybych si to nemyslel, ani nemluvím. Později, navzdory játrům zkouším patnáctiletý rum, jestli jen nešlo o náladovou nenalazenost. Ne, nešlo. Zbytek celýho spektálku pozoruju jen letmo, škvírama. Poslední tóny doznívají něco po půl desáté, ohledně přídavků vládne výmluvné ticho. Včera neděla byla, včera byl hezký čas. Ulver už znova ne, místo kytarovýho přemejšlivýho downtempa vyvoněnej poprock prošpikovanej freejazz žonglováním jak za času Alternative Nation. Jen krátkou chvíli před koncem světa je tohle zatraceně málo.

Setlist Ulver:

Eos
Let The Children Go
For The Love Of God
Like Music
Little Blue Bird
Rock Massif
Funebre
In The Red
Operator
Silence Teaches You How To Sing
Porn Piece Or The Scars Of Cold Kisses
Hallways Of Always
Not Saved

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 2
ja
20. 03. 2010, 19:41:14
kede jak z dope ja

bla
2. 03. 2010, 08:59:39
bla bla bla

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek