Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - REPORTY - - - - - - - - - - - -

Festival Boskovice

Festival Boskovice

8. -11. 7. 2010, Boskovice

autor: Wewerca | 14. 07. 2010, 23:34:12 | návštěv: 3268 | reakcí: 3

Bylo to poprvé co mé kroky (co by návštěvníka festivalu) vedly do boskovic a nelituju toho ani trochu. Do Boskovic jsme dojeli až v pátek a už na nádraží mi došlo, že je něco jinak. Směr místa konání se nás loudalo asi dohromady 5, po cestě žádné skupinky posedávající v trávě, žádné poutače, prostě žádné známky typického festivalu. Jen na nás čekala lenošivá atmosféra 30 stupňového stínu a cesta nahoru k zámecké zahradě, kde bylo stanové městečko. Těsně před cílem naší cesty se objevil stánek s lístky, programy a veškerými informacemi. To už jsme věděli, že jsme doma. Areálem festivalu byla scéna za muzeem (menší stage), letní kino, kde se odehrávaly ty "větší koncerty", zámecký skleník (převážne jazzík), synagoga, kino, areál hradu, kde se odehrávaly divadelní představení, a nonstop drone stage před hradem. Ještě tu byl antikvariát, který byl místem autorského čtení a mnoho dalšího. Prostě nesčetně možností a až na dvě hlavní stage nikde netísnilo zábradlí a ploty. Festival byl ve městě a město ve festivalu. Přesto byly malebné Boskovice až nezvykle klidné jakoby příjalo všechny festivalove návštěvníky za své vlastní. Atmosféra byla prostě parádní i přes trochu extrémní počasí.

Pátek

Pátek pro nás začal jaksi dámským odpolednem na scéně za muzeem. Jako první se představila Jana Šteflíčková, skvělý hlas, vtipné texty. Docela na mě udělala dojem, což se dá říct i o následující Terezii Pálkové, která svůj koncert skoro nestihla, protože podle jejích slov měla po cestě "premiéru s rezervou". Vše ale dobře dopadlo a tak jsme poslechli pár písniček doprovázených střídavě akordeónem a klavírem. Její klaunské schopnosti se nezapřeli ani v projevu ani v textech. Hořkosladkých pohledech do ženského svědomí i sebevědomí velmi vtipně zapracovaných do jejích písní. No to už ale pokročil čas a tak jsme se přesunuli do synagogy na koncert Lenky Lichtenberg z Kanady. Mělo se jednat o židovskou hudbu, moderní i lidové jidiš písně a liturgie. Nevěda co čekat jsme po prvních sekundách zatajili dech a vydechli až po více než hodině trvajícím vystoupení (a ne jen proto, že se koncert nahrával). Tamní akustika, atmosféra synagogy a výkon vystupujících (Lenka Lichtenberg - zpěv, kytara, Alexander Shonert - housle, Peter Gyori - kytara, Alan Hetherington - perkuse) mě docela učarovali. Ještě mi zvonila v uších poslední liturgie, když už jsme chvátali zpět na scénu za muzeem na poslední písně Žofie Kabelkové. Krátký oddech, přesun na hlavní stage, kde se poprvé setkáváme s klasickým komerčním lákacím okruhem. Pomalu se prodíráme skrz vonící dobroty, osvěžující drinky a tuny hader a všech úžasných věcí. V zámeckém skleníku hraje nějaký jazzík, ale to už míříme k letnímu kinu na Trabandy. Povedený koncert s reptáním publika žadonících po Sáře a dostávajících na oplátku další song z nového alba Domasa. Mišíka & ČDK posloucháme převážně z čajovny, a i když to není zrovna můj šálek čaje poslouchá se hezky. Po něm pro mě další příjemné překvapení festivalu. Duo Abigail Ybarra, energická smršť strhla celé publikum. Zakončením pátečního programu bylo Švihadlo (tedy v 1:00 v sobotu) ukolébavající mě v rytmu reggae až do stanu.

Sobota

Sobota pro mě začala nechtěným saunováním ve stanu “kuva to je pažák“ se ozývá odvedle. Vydali jsme se na židovský hřbitov, stovky starých náhrobků jakoby náporem historie skloněných každý na jinou stranu a nápisy na mnoha prázdných hrobech jako připomínka toho co se stane, když se uskuteční myšlenky zakomplexovaných magorů...Osvětim, Sobibor, Treblinka....smutné leč nutné připomnění.

S posilněním PETkou tramínu spěcháme na scénu za muzeem. Ze salvy kapel mě totálně dostaly Kazety, za zmínku stojí i Night a MCH Band. Po nich natěšená na LU postávám u brněnských Květů, ale jejích koncertě v brněnském planetáriu se to jaksi nevyrovná. Na LU už moc lidí nezůstalo, protože na hlavním pódiu už hrají slovenské Živé kvety. Ale stálo to za to. Po LU jsme se sunuli zase na hlavní stage na WWWčka, na které jsem se taky těšila, koncert parádní, ale nějak mě přijde že v plénéru tolik nevyniknou jako v klubu. Po nich přichází na stage slavní Tataboys. Předvádí energickou šou a celý letňák tančí s nimi. Jako poslední kapela večera vystupují izraelští Midnight Peacock. Hrají co to dá, ale prořídlé a místním vínem poznamenané publikum už nedokáže dostatečně ocenit jejich výborný výkon.

Neděle

Neděle byla ve znamení balení stanů, což dodalo tomu dnu trochu smutnou atmosféru. My ale vydrželi a v 11h jsme opět seděli v synagoze vyčkávající na paradoxně ne úplně klasický fesťákový koncert klasiky (Ensembl Dereth). Kvarteto (Bronislava Tomanová - zpěv, Aneta Majerová - klavír, Petr Nouzovský - violoncello, Roman Patočka - housle) představilo díla renomovaných Izraelských skladatelů. Povznesení jsme opět a naposledy směřovali k muzeu, kde se představilo několik kapel. Strom stínu příjemně překvapil poetickými texty, což už prozrazuje název kapely, leč stín stromu na stage chyběl a to v pravé poledne s teplotou ve stínu dosahující teploty lidského těla nebylo moc přeživatelné. Po nich přišli Fru Fru a poslední koncert, který jsme shlédli byl Jindra Holubec. Na můj vkus až příliš provokující, ale asi se snažil polomrtvé publikum vyhecovat k aktivitě. Jestli se zadařilo už nevím, protože jsme museli chvátat na vlak. Tak to je asi tak vše. Asi zbytečně moc keců, každopádně tuto akci moc doporučuji!

Související články

Festival Boskovice - 8. -11. 7. 2010, Boskovice

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 3
fst
28. 07. 2010, 19:52:19
fakt mě těší, že se vám tam líbilo.

bro
15. 07. 2010, 00:59:48
palpad

Odpověď uzivateli bro:
15. 07. 2010, 15:46:24
CrosseR
Aha. A co tím chtěl básník řící?

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek