Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - REPORTY - - - - - - - - - - - -

Des Ark

Des Ark

na žižkovskejch schodech, 12. 4. 2012

autor: Váša | 26. 04. 2012, 14:56:01 | návštěv: 2220 | reakcí: 0

Už dlouho jsem chtěl napsat něco o koncertu Des Ark, kterej proběhnul před cca deseti dny na jedněch schodech na Žižkově. Vlastně jsem tehdy přišel domů a potřeboval jsem okamžitě zvěčnit moje dojmy. Nestalo se tak, děje se tak až teď. Možná je to škoda, protože moje pocity už nejsou tak čerstvý a intenzivní, mnohem spíš je to ale dobře, protože celej koncert ve mně stihnul trochu uzrát a já si čím dál tím víc uvědomuju jeho sílu a význam.

Zatím pokaždý, když Des Ark hrála v Praze, jsem její koncert neminul. Poprvé to bylo v Jelení, kde jsem se octnul víceméně náhodou, o to víc jsem pak byl z jejího koncertu unešenej. Sedělo se na zemi a poslouchalo, červen, jeden z posledních koncertů v tomhle prostoru. Podruhé to bylo v zimě v Rekomandu, opět nezapomenutelný. Letos jsem už myslel, že mě koncert Des Ark mine, protože proti jejímu koncertu ve Finalu jsme dělali v Klubovně Beartrap. Dvě akce dost protichůdnýho ražení, přednost dostala destrukce, protože tu jsem v tu chvíli přesně potřeboval. Ale co se nestalo, přišla pozvánka na další koncert Des Ark, tentokrát opět sólově (ve Finalu hrála s kapelou, což jsou vlastně stejný písničky, ale zároveň působí úplně jinak) v infoshopu Salé na Žižkově. Skvělá zpráva, jasná volba.

Moc se mi líbil už vůbec průběh celýho dne, kterej koncertu předcházel. Byl jsem sice v práci, kde toho většinou moc zajímavýho nezažiju, ale během toho sezení u počítače mi začalo docházet, že koncert, na kterej večer půjdu, je Des Ark, a že to bude zase krásný. Vybavily se mi pocity, který jsem na jejích vystoupeních měl, a věděl jsem, že mě to zase čeká. Takovej krásnej mix otevřenosti, spontánnosti, vstřícnosti a sounáležitosti, kdy se celá skupina lidí, která na koncertě je, spojí v jeden celek, kterej společně dejchá a prožívá sílu okamžiku. Tohle mě na koncertech Des Ark vždycky fascinovalo. Netuším, jak mohlo působit víceméně post-hardcorový provedení jejích věcí dohromady s kapelou, ale když hrála Aimee jen sama, bylo to takhle.

(přestávka: Na stole pod jabloní mi vystydlo kafe, po noze mi leze mravenec. Ach, to jaro.)

Z práce jedu devítkou na Husineckou, pak je to do Salé kousek. Před infoshopem už postává partička lidí, dokuřuju a nakouknu dovnitř. Pořád probíhá debata, která koncertu předcházela, je narváno k prasknutí, přede dveřma stojí Laví a okoukává literaturu. Jdem pro víno. Pijem. Objevujou se další lidi.

Ukazuje se, že koncert nakonec neproběhne vevnitř, kde je to fakt dost malý, ale venku na schodech, který jsou za rohem. Fantastický. Po těchhle schodech jsme často chodili během válečnejch plakátovacích výprav Žižkovem, a teď tady bude hrát Des Ark. Než se začne, běžím do večerky pro další Frankovku. Aimee se uvelebuje na schodech a oslovuje postávající skupinku lidí, aby šla co nejblíž. Tak jdem. Ještě se nestačím soustředit a zahajuje se jednou z mejch nejoblíbenějších věcí - Bonne Chance Asshole.

„This town is a dirty dirty town, makes the back of my knees sweat, pulls the drawl otu of my mouth."

Sedíme na schodech na Žižkově.

„We are lonely when we wake up, we are idling at best. Oh at night we drug ourselves to sleep and  dream of all the things we would miss. Had we the good sense to leave this town, but we don't. In case we change our minds we oughta grab our bikes and ride tobacco road."

Přicházej další písničky a všichni tiše seděj/postávaj a poslouchaj. Je to zase tady, všichni jsou jeden organismus. Občas se po schodech snažej protáhnout kolemjdoucí, koukaj se, buď to berou natvrdo skrz nebo to vzdávaj a schody obejdou. Někdo zůstává a sleduje ten podivnej úkaz. V průběhu setu se po schodech mezi lidma začíná prohánět podivný chlupatý stvoření  jménem Cvjéťa, což je nepochybný znamení, že dorazil další z diváků. Po půl hodině je tomu všemu konec. Užívám si ten příjemnej pocit, že i když většinu přítomnejch neznám, nejsem sám. Všichni tu jsou se mnou, já jsem s nima.

Dorážíme víno a jdem si sednout do bývalýho Exitu, teď už Streetculture baru. Moc fajn tečka, zpátky to berem pěcho, já až do Nuslí. Líp jsem si to dneska nedokázal představit.

Nic jsem nefotil, ale jedna věc je tady:

http://hluch.rajce.idnes.cz/Des_Ark_na_schodech_na_Zizkove/#MVI_7744.jpg

Související články

Des Ark - WXDU vol. 3 & Battle of the beards
Des Ark - Don’t Rock the Boat, Sink the Fucker

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek