Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - REPORTY - - - - - - - - - - - -

Social Party European „Bankrot“ tour, díl I.

Social Party European „Bankrot“ tour, díl I.

28.9. - 6.10.2012

autor: sp | 13. 11. 2012, 18:00:09 | návštěv: 3541 | reakcí: 0

PŘÍPRAVA

Asi tak v polovině května jsem se díky kamarádům z londýnské kapely Djevara dostal  přes net k jednomu chlapíkovi z Finska. Dělá promotéra  v hudebním klubu a naše nahrávky Social Party se mu natolik zalíbily, že nás pozval zahrát do Helsinek. Tady někde začíná celá idea toho, co jsme nazvali North/Eastern European „Bankrot" tour 2012, čítající tyto koncerty:

28. Září - Krakov (Polsko) @ Fort no. 7
29. Září - Varšava (Polsko) @ Resist Fest 2012
30. Září - Grodno (Bělorusko) @ OfficerOFF
1. Října - Riga (Lotyšsko) @ Leningrad
2. Října - Sankt Peterburg (Rusko) @ Žopa
3. Října - Helsinki (Finsko) @ Bar Loose
4. Října - Tallinn (Estonsko) @ Ülase 12
5. Října - Valga (Estonsko) @ Rocki Klubi
6. Října - Vilnius (Litva) @ Pogo bar

Jen pro představu uvádím ty, které odpadly ještě před zahájením  turné:  27.9. Čadca, 7.10. Biala Plata a 8.10. Varšava.

Kromě stovky e-mailů, vyměřování trasy, vyhledávání lidí atd. bylo taky nutné   si vyřídit pasy, pojištění, víza, dát do pořádku auto, nástroje a podobné maličkosti. Pro ruské a běloruské vízum bylo nutno dvakrát zajet  do Brna a  Prahy na ambasádu, což se neobešlo bez zdlouhavého a nepříjemného čekání ve frontách. Kytary nám zase dával do  pořádku   nejužvaněnější opravář nástrojů široko daleko. A tak tedy poučeni o základních typech kytar vídeňské nástrojařské  školy a rozdílu mezi rezonancí mahagonu a olše jsme mohli vyjet.

Ve čtvrtek 27. září se setkáváme v hospodě poblíž zkušebny a   u kávy kontrolujeme, jestli máme všechno. Ačkoliv nám odpadl hned první koncert, neodrazuje nás to od myšlenky vyrazit již dnes. Ilič se domáhá návštěvy termálních lázní, aby si doléčil nemoc, a tak máme  namířeno do jednoho slovenského podhorského městečka nedaleko polských hranic.

Bude rozumnější přeskočit všechny procedury, vedoucí ke zdržení celého odjezdu (obědy, zkoušky, směnárny, balení věcí atd...), a tak se dostáváme před naší zkušebnu kolem půl šesté večer. Už máme opravdu vše sbaleno a jsme připraveni vyrazit vstříc dvěma týdnům severovýchodního evropského dobrodružství.

Na Slovensku se ocitáme až někdy kolem deváté večer a Iličovi  je jasné, že z jeho nápadu doléčit se   v termálních lázních už asi nic nebude. Plán na večer ale máme pořád: sehnat nějakou ubytovnu a jít se opít na oslavu vymanění se z české prohibice.  Po projetí  Čadci i Žiliny se dostáváme do Martina, kde marně hledáme cokoliv, kde bychom se mohli ubytovat. Ubytoven je tu plno ale všechny mají otevřenou recepci do 22:00, což bylo někdy před hodinou. Jediná otevřená ubytovna je slovenského ministerstva vnitra. Chvíli zvažujeme variantu vydávat se za slovenské vojáky, ale pak zahlídneme partičku lízlých Slováků. Dáváme se s nimi do hovoru a oni nám doporučují jejich penzión v nedalekých  Vrútkách. Tady probíhá ubytování už bez problémů, a tak jdeme podle plánu ještě do hospody, což se nelíbí recepčnímu. Jestli prý přídem ožralí a budem dělat bugr, tak nás na ubytovnu nepustí.  Tak si v hospodě dáváme  pár piv (náchodský Primátor) a spišskou hrušku a při zpáteční cestě na pokoj s lahváčema jsme jako myšky.

KRAKOV (Polsko)

Na ranním cigáru na balkóně s úžasem zjišťujeme, že kolem nás jsou hory (Malá fatra). Chvilku  se ještě motáme po pokoji a pak už vyrážíme k polským hranicím. Cestou    objevujeme stánek s bačovskými sýrovými specialitami, nakupujem nějaké parenice a korbáčíky, jejichž chuť a trvanlivost znovu doceníme o pár dní později v Polsku. Naši slovenskou epizodu  zakončujeme  v příhraniční kolibě nejsytějším obědem za celé turné, kterým je česnečka, halušky a podmáslí.

Takto posilněni překračujeme  polskou hranici. Cesta autem probíhá v pohodě:  hraje dobrý bigbeat, na dlouhých trasách je v autě dovoleno kouřit, a tak sledujem krajinu, muziku a bavíme se tisíckrát omletýma historkama. Sem tam je třeba zastavit a protáhnout se či zajít na kafe. Při první zastávce v Polsku si užíváme polských nápisů a názvů, o jejichž významech vedeme pře. Hlavně je nám záhadou, proč nám chtějí neustále kontrolovat předkožky!

S úsměvem  si pobrukujem otřepanou frázi:  Jeśtem na drogach - jsem na cestách, a s nadšením nacházíme na jídelním lístku zeleninový salát s názvem Mizérija. Kolem páté hodiny  vjíždíme do centra polské kultury, do Krakova. Historické město plné umělců, studentů a krásných holek. Protože je páteční odpoledne, jsou krakovské ulice přecpané auty, což sice není moc povzbudivé, ale aspoň při tom  popojíždění máme čas sledovat město. Zhruba po půl hodině  se  dostáváme až k místu našeho hraní, tj.  ke staré vojenské pevnosti, kterou využívají místní punks.

Parkujeme před klubem a jdeme na krátkou procházku po Krakově. Vracíme se zpátky a zjišťujeme, že se klub už příjemně plní lidmi. U pódia se potkáváme s kapelou Mörkhimmel (bývalý členové Thema Eleven, Mother, La Prosperité, !Úl atd.) a dáváme se do řeči. Nicméně za chvilku musíme začít, takže taháme věci na pódium, krátká zvukovka a začínáme. Před pódiem se hromadí lidi, ale pořádně se rozjíždí až při třetí kapele, kterou byla Mordynga, připomínající originální mix Converge, Gaza nebo Cursed. Jednoznačně nejlepší kapela večera. Po doznění posledních akordů Mörkhimmel ještě dopíjíme pár piv a vydáváme se s Bartolomějem (našim organizátorem) taxíkem na afterparty.

Ta se odehrává v bytě 2 + kk v centru Krakova a kromě nás tam je dalších 30 polských pankáčů. Cestou do schodů potkáváme Mörkhimmel, kteří už to nedávají a jdou spát. Z repráků se line směsice disko/punku a vše nasvědčuje tomu, že nás čeká prvotřídní mejdan.  Já usínám vedle nějaké holky na křesle. Pak mě majitel bytu schovává do vedlejší cimry, kde už leží jedna pankerka, což ve mně evokuje zvrhlé choutky. Naštěstí okamžitě usínám, takže žádná ostuda. Po hodince mě budí opilí kumpáni, a tak se vydáváme tramvají do  Bartolomějova bytu, kde máme přespat. Ještě před dveřmi nás upomíná, že máme být tiše, že je půl páté ráno a že se tady spí, načež Ilič padá ze schodů. S mnohaletou praxí podpírání opilců jsem jej dopodpíral až do třetího patra, kde byl náš byt. Tam čekala Bartolomějova  spolubydlícího nepříjemné překvapení, protože neměl tušení, že bude sdílet pokoj se třemi zpitými českými rockery. Jeho lamentace však nikdo nebere vážně a v poklidu usínáme spánkem spravedlivých.

VARŠAVA (Polsko)

Ráno vyrážíme s Bartolomějem do klubu, kde potkáváme staré známé Pražáky. Pokuřujeme, kecáme, loučíme se a vyrážíme do Varšavy. Polské středozemí, věhlasné svou terénní jednotvárností, nám připomíná historku jednoho kamaráda, který jel do Ruska a ptal se místních na cestu do nejbližšího města. „Jeď dva dny rovně a pak zazhni do leva." Tady to je podobné. Naštěstí máme i jiné starosti. Téma dne je varšavský koncert. K němu totiž máme jen pár indicií. Jedná se o Resist Fest, který inicují místní squateři, a celý festival pojímají tak, že se zasquatuje místo v centru Varšavy (dostal jsem sms, že máme čekat problémy s policajtama a možná i nějaké násilné rozhánění, což nebyly dobré vyhlídky při pomyšlení, že hned na začátku turné nám fízli rozmlátí věci a skončíme v base) a proběhne víkend plný koncertů, workshopů a přednášek s politickou tématikou. Tohle je v pohodě. A navíc, jsme z Města smrti, takže čeho se bát?

Dorážíme k Resist Festu. Výborné prostředí opuštěných truhlářských dílen, kde se tísní asi dvě stovky pankáčů a levicově smýšlejících lidí z celého Polska. Dopolední program prý probíhal bez problémů a teď přicházejí na řadu koncerty kapel, které nabízejí širokou škálu stylů, od hip-hopu přes feministický punk až po black metal. Dovídáme se, že nebudeme hrát čtvrtí, ale až šestí. Čtvrtá hraje kapela Exmisja, což je zlatý hřeb večera. Hardcore punk, který ale hodně připomíná naše Lvmen. U nás už silně nastupuje únava. Jdeme na stage. Začínají se shromažďovat lidi, což je dobře, protože jsme už ani nedoufali, že ve dvě ráno tady na nás bude někdo zvědavý. Překvapivě hodně lidí si koncert užívá a domáhá se přídavku.  Potácí se k nám ožralý zvukař, kupuje si cédéčko a zve nás na svou akci do Lublinu. Ještě chvilku kecáme, ale lidi už se vytrácejí a my už stejně musíme jít spát. Brzo ráno vstáváme do Běloruska. Ležíme v prázdném squatu, kde dosáhlo Iličovo bezdomovectví  vrcholu, a říkáme si: „Ty hotely, to odcizení"...


Comming soon.

Související články

Social Party - Kde nic neni ani smrt nebere
Social Party - Zbytky našich nadějí
Social Party - Prolomit ledy

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek