Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - REPORTY - - - - - - - - - - - -

Social Party European „Bankrot“ tour, díl III.

Social Party European „Bankrot“ tour, díl III.

28.9. - 6.10.2012

autor: sp | 24. 12. 2012, 15:21:40 | návštěv: 2621 | reakcí: 0

HELSINKY (Finsko)

Čtyři hodiny spánku a už nás budí Anton. Je čas vstávat a uvolnit postele dalším hostům. Bostonské folkové kapele. Snídaně, sprcha, krátký křížový výslech Američanů a jdeme vyzvednout Radka.

Loučíme se a vyrážíme na obchvat města. Na hranicích stojíme ve frontě a čekáme na odbavení. Znenadání mě osvítí duch svatý a vyplním výstupní formuláře, které jsem objevil v autě. Díky tomu se celá kontrola krátí minimálně o hodinu a už si to štrádujeme rovnou k duty free shopu. Dvě láhve whisky, jedna vodka a karton cigaret a jsme šťastní jak malí Jardové. Finská kontrola už je jenom formalitka.

Ocitáme se v Helsinkách, což je podle všeho město s největším počtem rockových a metalových klubů na světě (údajně v polovině z nich je ten den koncert). Návštěvnost koncertů v Helsinkách proto nepřekračuje dvacet lidí, nejedná-li se o opravdu známé jméno. Před klubem Bar Loose už stojí bubeník kapely Kökkötraktori, vyzvídáme podrobnosti k dnešnímu koncertu. Pak se nás ujímá Juka, sympatický postarší rocker, který tohle všechno spunktoval. Chystáme věci na podium, krátká zvukovka a pak máme dvě hodiny před začátkem hraní jen pro sebe. Ochutnáváme místní piva (jedno za 7€, my to máme naštěstí zdarma), bavíme se s kapelama a pomalu se připravujeme. Náš koncert je sice na rozdíl od ostatních kapel celkem pěkně zaplněn, přesto je návštěvnost mizerná. Po koncertě se motáme po lokále a popíjíme s kapelama. Bavíme se, ale už se vidíme na hotelu. Ten byl prvotřídní. Stoprocentně nejlepší spaní za celé turné. Naše okřídlená věta o hotelích a odcizení je zcela na místě.

TALIN (Estonsko)

Ráno se jdeme projít po Helsinkách. Děláme si pár fotek u legračních nápisů na obchodech a taky u pár soch, ale není moc času na prohlídku města. Musíme zpátky do klubu nakládat aparáty. Tam nám je nápomocen Juha, kluk, který patří do týmu promotérů baru Loose. Nakládáme, loučíme se a razíme rovnou k přístavu. Vyřizujeme potřebné formality k nalodění se na trajekt a jdeme se ještě projít po přístavu a prozkoumat místní obchody.

Na trajektu nastává klasická situace spojená s finančními možnostmi naší posádky. Dlouze zvažujeme, jestli si dát tři kávy nebo jenom jednu. Taky je ve vzduchu možnost si dát za poslední drobné něco k jídlu a opravdu dlouze promýšlíme variantu prosázet poslední eura v automatech. Bohužel, nerozumíme finským automatům. Mezitím přichází sms z klubu, kde dnes máme hrát, že koncert nebude. Píšu Ivovi,  který nám dělá zítřejší koncert ve Valze, jestli by nám něco neuměl narychlo sehnat v Talinu. Do hodiny od vylodění dostávám zprávu, že máme nový koncert! Výborně. Zbytek dne trávíme v jednom obchodním centru, kde do sebe ládujeme pizzu a kafe a konečně i máme dost času nakoupit nějaké suvenýry a podobné maličkosti.

Kolem šesté se dostáváme do šedivého dvora, kde se nachází autonomní anarchistické centrum s názvem Ülase 12. Vyzvedává nás tam rusky mluvící kluk Míťa, který nás bere pro dnešek pod svá křídla. Provádí nás po klubu a říká, že budeme hrát spolu s Nory La Casa Fantom. Ti přijíždějí chvilku po nás, a když pak nosíme aparáty do klubu, nemůžeme si nevšimnout, že La Casa Fantom mají stokrát podivnější zesilovače než my! Začínají chodit lidi, Ilič se stará o zábavu, Já s Radkem jdeme koupit piva a kolem deváté začínáme. Lidi jsou očividně nadšení, ačkoliv nelze přeslechnout, že turné už se na mém hlase začíná negativně projevovat. Teď se chystají  La Casa Fantom, my prodáváme nějaké cédéčka, mluvíme s lidma o českých kapelách, hlavně o Lvmen, což je asi nejznámější česká kapela vůbec! La Casa Fantom se svým crust/hardcorem burácí něco málo pod hodinu. Postupně se všichni přesunujeme před klub, kde probíhá volná zábava. Lidi postupně mizí, a tak dopíjíme a jdeme spát.

VALGA (Estonsko)

Ráno nás budí kluci z LCF, kteří vstávají celkem brzo, aby mohli překročit ruské hranice včas, protože dneska budou hrát v Rusku. Radek s Iličem ještě spí, tak se Norům o zábavu k jídlu starám já. Připomínám jim naše historky z ruských hranic. Probíhá krátké loučení, u kterého už je lehce přítomna i naše posádka a začínáme uvažovat, co s dnešním dnem. Máme před sebou vůbec nejkratší přejezd na turné, takže si můžeme dovolit prospat i půl dne. Stavujeme se ještě do oblíbeného marketu pro něco na snídani a vracíme se na Ülase 12. Kluci po snídani ještě polehávají, já v klidu popíjím horký čaj a hlídám čas, ať v Talinu nestrávíme celý den. Krátce po poledni vyrážíme do Valgy.

Do klubu Rockiklubi se dostáváme krátce před šestou, zdravíme se s Ivem a děkujeme za včerejšek. Prohlížíme si klub a sledujeme kluky z Awaking Sun, jak začínají zvučit. Ilič zjišťuje, že na něj leze chřipka, a tak si vaří coldrex nápoj. My s Radkem jdeme do místního supráče nakoupit piva. Pak přichází čas na vyložení  auta a zvukovou zkoušku. Po zkoušce se k nám připojují německé kamarádky Alwara a Jana, takže máme do začátku hraní o zábavu postaráno. Whisky ale ještě nevytahujeme! Klub se mezitím pěkně zaplňuje. Jdeme hrát a fakt si to užíváme. Výborný zvuk, skvělá atmosféra, světelné efekty, jeden přídavek, tak to má být. Po nás přichází Awaking Sun a hrají moderní post-hardcore, který se dá poslouchat.

Minimálně Ilič je z toho nadšený. (Po našem vystoupení okamžitě otevřel litrovou whisky a začal protichřipkovou léčbu.) Začíná afterparty, družíme se s místními, Ilič se chytá španělky a rozjíždí Tři sestry a ruské písničky a je to mazec. Pak se ale už raději přesouváme do hostelu. Napřed naložíme věci do auta. U toho nám asistuje jeden postarší  sympaťák. Když mu jako výslužku dáme napít z naší láhve, představuje se nám jako ředitel místní základní školy.

V hostelu pokračuje večírek s Awaking Sun a německýma kámoškama. Když nám přijde majitelka hostelu vynadat, ať se trochu ztišíme, neodolá a za chvíli s náma paří taky. A slovy lesního adjunkta z Tajemného hradu v Karpatech: „Huž ani nevim, jak sem pád do kanafásu."

VILNIUS (Litva)

Probouzím se na našem pokoji, dokonce jsme tady všichni, i když je mi záhadou, jak se nám to povedlo. Za chvilku je vzhůru i Ilič, tak se rozhodneme, že půjdeme do obchodu pro snídani. Tam kupujeme spoustu něčeho, co by se dalo nazvat zapékanými těstovinami, jen tomu schází chuť. Proto není těžké se o mls podělit i s probudivším se Radkem. Touláme se nějakou dobu  po hostelu a kolem jedenácté vyrážíme ještě s Alwarou a Janou do města na kafe. Cestou míjíme trhy, kde místní domorodci nabízejí vína, medy, kožešiny, zeleninu, ryby a spoustu různých domácích sladkostí, na které nalákali 3/5 naší posádky. Kafe objevujeme, až když projdeme celou dlouhou ulicí, na které se rozkládal trh. Jedná se o thajskou restauraci, takže Radek zvažuje, jestli si raději nedá saké. Po ranní kávě se vracíme k hostelu, kde máme zaparkované auta. Loučíme se a vyrážíme k Litvě.

Valga, město, ze kterého vyjíždíme, se nachází na jihu Estonska. To je dobře, protože projedeme jenom Lotyšskem a půlkou Litvy a budeme ve Vilniusu. Plán zatím nemá trhliny, navíc jsme hnáni myšlenkou, že se ve Vilniusu setkáme s kamarády z Města smrti, kteří jedou za námi jen proto, aby tady oslavili Radkovy narozeniny. Jo, Radek má dneska narozeniny. Celou cestu mu tak chodí smsky jako: „kde ste? My uz sme tu" nebo „Sme  u klubu a Kubys uz je namrdany" nebo „az prijedete, preparkujte nam auto, stojime v zakazu a nikdo z nas není strizlivy". Asi v půlce cesty zastavujeme v Lotyšsku na benzínce u rychlého občerstvení. Dáváme si ty nejhnusnější majonézové hambáky, jaké jsme měli tu čest ochutnat. Za to jsou hodně drahé! Jedeme dál. Když se nám pod koly začíná měnit asfalt v prašnou, děravou cestu, rozpomínám se na pobaltské deníky Esazlesa a jejich ódy na místní cesty, připomínající naše polňačky. Naštěstí má tato cesta  jenom dvacet kilometrů, takže ji projíždíme v rekordním čase hodinu a patnáct minut. Další etapu naší cesty nám stěžuje hustý déšť, ale i ten překonáváme a s téměř dvouhodinovým zpožděním se dostavujeme před Pogo bar ve Vilniusu.

Právě probíhá zvuková zkouška první kapely, vítá mě Andrius, který se o nás dnes postará a já zjišťuju, že klub velký zhruba jako opavský Jam už je pěkně zaplněný. Naši opilí kamarádi nám dělají bedňáky (což možná nebyl nejlepší nápad, ale nic se naštěstí nestalo) a když máme vše připraveno v koutku u pódia, můžeme si dát konečně pár piv s našimi drahými. Překvapuje mě, že docela hodně lidí nosí trička a mikiny s logem Brutal Assault, tak se s jedním klukem dávám do hovoru a zjišťuju, že má bar hned vedle Leningradu v Lotyšsku, kde jsme hráli v pondělí. Svět je malý.

Připravujeme se na koncert. Před námi dohrály první dvě kapely. První bylo screamo s krásnou bubenicí, druhá kapela zase měla automatického bubeníka, takže to znělo jako disko hardcore. Skoro jako The Truth Is Out There, hehe. Zvukař si umanul, že ze všeho nejmíň musí být slyšet kytara a nejdůležitější je šroťák a zpěv. Zvuk raději bereme do svých rukou. Hrajeme pod pódiem, zvuk, to musím uznat, máme nejlepší! Lidi se houfujou. Atmosféra je vážně smrtící. Dohráváme poslední song a už nám Andrius naznačuje, že je policejní hodina. Takže končíme, bylo to výborné. Na pódium přichází opilý kamarád Maso popřát Radkovi k narozeninám. „He is best people" opakuje stále dokola. Naštěstí ho zvukař vypnul. Po krátké oddychové pauze venku před klubem se jdeme najíst výborného veganburgeru. U toho se nám o zábavu stará starý známý Maso, který se vedle nás krásně uvelebil a usnul spánkem spravedlivých. Pokračujeme ve večírku, družíme se, ale když už z klubu mizí lidi, bereme dráhu taky.

Místo, kde spíme, patří k dalším anarchistickým centrům. Tohle je asi nejlíp zařízené, takže si vybíráme postel a jdeme spát. Já a Radek spíme na poschoďových nahoře a ihned usínáme, Iličův spánek, který leží pod náma, narušují dvě opilé litevské pankerky, které k nám přicházejí oknem, s čímž ta druhá v něm rovnou usne. Ilič nás po ránu o celém dobrodružství informuje, ale sám se neustále ujišťuje, jestli to nebyla jen halucinace.

CESTA DOMŮ

Ilič nám referuje své zážitky s litevskýma pankerkama a docela mu vrtá hlavou, jestli se měl o něco pokoušet, ale když před sebou vidí knihovnu plnou feministické literatury, znejistí. Mezitím nás kontaktují kamarádi z města smrti, že se vydávají na snídani kousek ke klubu, kde jsme hráli. Vyrážíme za nimi.

Po snídani se loučíme a jdeme probádat centrum Vilniusu. Zúčastňujeme  se předvolební kampaně, která připomíná přehlídky německých vojsk za druhé světové války. Litva vůbec žije ze vzpomínek na druhou světovou válku. Například v trafice, kde jsme si kupovali  pohledy a jiné zbytečnosti, měli vystavené hákové kříže, nacistické orlice a jiné ornamenty, u kterých by Vandasovým pucflekům srdíčko zaplesalo. Raději se vydáváme domů. Přes Varšavu.

Protože už nehrajeme na včasné příjezdy a odjezdy, kolem osmé se ocitáme v Lomźe, což je město necelých sto kilometrů před Varšavou. Vidíme pár neonových poutačů do místních bordelů a bereme to jako znamení, že se musíme ubytovat. Náš motel je hned naproti bordelu, což by mohlo být zajímavé, kdybychom měli nějaké peníze. Nemáme, ale máme pár českých piv, takže si děláme příjemný večer ve trojko na pokoji.

Ráno vyrážíme na Varšavu, kde si chceme prohlídnout radnici a koupit Radkovi k narozeninám foukací harmoniku. Motáme se ve spletenci nepřehledných varšavských dálnic, ale ocitáme se před radnicí. Tam však zjišťujeme, že už nemáme žádné zloté na parkování. Nedaří se nám přemluvit místní k výměně eur za zloté. Vzdáváme to, fotíme radnici a jedeme dál. Díky nefunkční GPS a debilnímu polskému značení nám trvá vymanit se z útrob Varšavy dobré tři hodiny. Ano, je to naše poslední zenové cvičení na turné. Koupi harmoniky už jsme dávno zavrhli, teď je důležité se vymotat z Varšavy a jet správným směrem domů. Nakonec se nám daří najít výpadovku na Vratislav a jedeme bez problémů až domů!

Související články

Social Party European „Bankrot“ tour, díl I. - 28.9. - 6.10.2012
Social Party European „Bankrot“ tour, díl II. - 28.9. - 6.10.2012

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek