Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - ROZHOVORY - - - - - - - - - - -

Mým konceptem jsou skladby, které neustále předělávám...

Mým konceptem jsou skladby, které neustále předělávám...

akkamiau

autor: Friday | 17. 09. 2009, 23:11:06 | návštěv: 3126 | reakcí: 0

Ahoj Lenko, jak se máš?

Dobrý (smích). Unaveně, ale supr.

Co novýho?

Ježíš, to ti nemůžu říct, to bychom tu byly do jedenácti :) To je pořád něco...

Užila sis prázdniny?

Trochu mě vyděsilo, že už končí. Mám pocit, jakoby ani nebyly. Prázdniny jsem prožila jsem v nějakém bizarním světě představ, zatímco v reálu jsem byla po celou tu dobu tady v Brně, chodila do práce a tak normálně, ale v hlavě mi jela krásná iluze. Jenže jak ta fikce skončila, tak zjišťuji, že taky to léto je už doopravdy pryč. Sladká letní romantika.

Románek s fikcí... Nahráváš teď nějaký nový materiál? Pracuješ na nějakých skladbách?

U mě je to s tvořením tak, že dlouho nic nedělám, hibernuji a potom se stane něco zásadního v mém osobním životě, co mě donutí zkoncentrovat energii do jednoho bodu. Neumím si říct „Tak dnes budu skládat," musí to ze mě vytrysknout spontánně, jako sopka. Většinou vál vyprodukuji najednou v podobě zhruba tak, jak má být. S odstupem času ho ještě několikrát remixuji, nebo na něm dál pracuji, že dolaďuji konkrétní zvuky atd. Poslední skladbu "Náhodou" jsem nahodila tak před půl měsícem. Ale s každou další zkouškou, nebo živým hraním, se ta skladba ještě moduluje. Měním aranže, občas přidám nebo odeberu některý ze zvuků... Melodii většinou zkomponuji hned první, pak spíš měním charakter tónů. Často předělávám i pár let staré skladby (nedávno jsem vytáhla  remix slovanských tanců z 2007), vracím se k nim a přepracovávám je tak, že vzniká úplně nová věc. K tvorbě hudby používám Korg Electribe SX1, asi ho nepoužívám úplně správně podle návodu, mám svůj vlastní nelogický styl, což je na živé hraní trochu obtížnější, ale zároveň akčnější.

A hodláš teď něco nahrát, nebo hraješ jen živě?

Mám ráda hraní naživo, ale když mě někdo osloví, třeba kluci z labelu Chernobyl nebo teď aktuálně organizátoři Fresh Fl´esh, abych se podílela například na netové kompilaci, tak nějaký track nahraji. Ale zas je to "live", tak jak to leze v reálném čase z Korgu, bez manipulací v počítači, pouze hlasovou linku nahrávám zvlášť, abych ji mohla dodatečně zefektovat. Mým konceptem jsou skladby, které neustále předělávám, takže pro mě nemá zas až takový smysl je nahrávat do nějaké finální formy.

OK. Tvým doktorandským výstupem na FaVU byla audiovizuální performance L to the B. Jaké na něj máš ohlasy a jak s ním jsi spokojená ty sama?

Úspěch toho projektu je celkem relativní, záleží na situaci, ve které se odehrál. Například na Flédě byl uveden jako otevírací party festivalu Multiplace 2009, která byla anoncovaná v maskách, aby se lidi víc uvolnili. Bylo tam spolu s námi přes 200 lidí a mělo to skvělou atmosféru. Po představení ještě hráli 1a2v1, Ink Flo, Electronic Bitches a Anymade DJs, takže to byla jedna velká party, kterou lidi přijali hodně pozitivně. Přišla mě podpořit spousta mých přátel a známých, to proto, že se to tady v Brně tak dělá :D Atmosféra byla úžasně přátelská a premiéra byla prostě skvělá, protože se mi to v rámci možností podařilo zrealizovat tak, jak jsem zamýšlela a dokázala tím konceptem oslovit i lidi, kteří nejsou až takovými fanoušky audiovizuálních akcí. Každý si v tom večeru našel něco, co ho oslovilo, ať už to bylo video, hudba, tanec nebo hraní a zpívání, scéna a v ní následující party...

Potom jsme představení zopakovali v Pardubicích, promo ani večírek nebyl v mojí režii, navíc mi hlavní postava jen pár dní předem oznámila, že nevystoupí, takže jsem si ji musela zahrát sama, tím pádem ale zas neměl kdo tvořit hudební produkci během představení... Byla s tím spousta práce, během tří dnů zas spoustu věcí změnit a doladit. Lidí tam přišlo úplně malinko a nezaznamenala jsem ani žádné výrazné ohlasy. Ale paradoxně, když jsem teď viděla videozáznam z Pardubic, tak si myslím, že ta verze představení byla mnohem věrnější scénáři a i bližší mému záměru.

V rámci Akkamiau jsi spolupracovala s různými lidmi, například s performerkou Pavlou Kislerovou. Jak je to dnes?

Úplně zpočátku jsem k mým vystoupením přizvala video umělkyni Lenkou Žampachovou, protože jsem vždy chtěla do písniček vpasovat víc příběhů, rozšířit jejich smysl. Společně jsme vystupovali necelé dva roky, ale když časem přijdeš na to, že se to dál nevyvíjí, musíš změnit koncept. S Pájou jsme měly tři představení, konkrétní projekt na předem určené akce. Vždy jsem chtěla spolupracovat s tanečnicemi, protože hudba pro mě znamená pohyb. Já se vyjadřuji zvukovými vlnami a někdo další může pohyb zvuku vyjadřovat tělem. Kdysi dávno jsem viděla Dášku Jiříčkovou v představení souboru Filigrán a v ten moment jsem intuitivně věděla, že je to přesně ten člověk, který by mohl tančit na mou hudbu, protože to cítí úplně stejně. Takže až jsem připravovala L to the B, což bylo o hodně náročnější než normální koncert nebo cokoliv, co jsem kdy předtím dělala, přizvala jsem ke spolupráci i Dášu. Se všemi z LB chci i nadále spolupracovat, protože jsou všichni úplně skvělí. Třeba na Hradhousu se mnou vystupovaly dvě tanečnice z představení - Dáša a Evička Navrátilová a znovu jsme to daly dohromady s Vjkou Lenkou Žampachovou. Poslední rok jsem spolupracovala i s vizuálním umělcem a designérem Filipem Neradem z Anymade a díky tomu, že spolu dlouho žijeme a jsme mentálně i citově propojení, jeho projekce jsou dokonalým obrazovým partnerem mé hudby.

Nejaktuálnější stav je teď ve stádiu nových pokusů o audiovizuální performance s tanečnicemi Dášou a Evou a VJkou Lenkou, tak uvidíme, jak se tato sestava vyprofiluje. Namísto tance zkoušíme, jak performovat příběh hudby, je to někde napůl cesty mezi tancem a pohybovou performance. Uvidíme, jak dopadne vystoupení na Itch My Hahaha, protože prostředí a publikum budou zas jiné, než třeba na Hradhouse. Naše vystoupení připravuji, co se týče těch větších akcí, vlastně jako site-specific projekt, tvořím varianty pro konkrétní prostředí.

Dobře, díky. Zmínila jsi Anymade. Jak je to s vámi teď?

To je komplikovaná historie, připojila jsem se až později, před rokem jsem jakože odešla, potom se zase jakože vrátila... V podstatě to funguje tak, že když někdo osloví Anymade, tak na tom pracuje ten, kdo má zrovna čas. Dva členové Žejlo a Kocour jsou teď už víceméně neaktivní, takže zůstalo jádro: Filip Nerad, Petr Cabalka, VJ Kolouch a občas i já. Současnou aktivitou Anymade je grafické studio, které je živé a tvůrčí, já se zas trochu trhla, mám minimum volného času a tak si člověk musí vybrat, do čeho ho bude investovat energii. Hudební aktivity Anymade coby DJs pořád přetrvávají, naposled hráli na Shalingrad Riderssss v Crossu, kterou jsem organizovala, byla to prezentace audiovizuální tvorby lidí z a okolo FaVU.

Jak uplatňuješ svoje klasické vzdělání při hraní?

Jako malá jsem hrála na klavír, na výšce jsem absolvovala hodiny zpěvu a hudební nauky, při svém hraní používám kromě synťáku i miniklávesky a tak jsem ráda, že znám akordy, intervaly, stupnice; že umím přetransponovat z C dur do G dur a podobně, takže se to určitě hodí. Podle mě ti klasické vzdělání hlavně zbystří hudební sluch a tím, že něco studuješ, se kultivuješ. Takže pro mě je hudba důležitá z té kvalitativní, intelektuální stránky. V hudbě oceňuji i koncepci, záměr autora, když je skladba zajímavě vystavěná. Někdy je to hned poznat, kdo z lidí, co produkují hudbu, je vystudovaný a kdo je laik, který k tomu přistupuje jen spontánně a z plezíru, což ovšem není směrodatné, co se posuzování kvality samotné hudby týče.

Existuje něco, za co bys vyměnila svůj Korg?

Mého malého červeného mazlíčka? Leda za lepší upgradeovaný model! (smích)

A jaká je tvoje nejoblíbenější část dne?

Noc. Fascinuje mě, že z vnějšku se nic moc neodehrává, ale vnitřně toho probíhá hafo moc. Většina lidí už spí, je to takový celkový energetický útlum, nikdo mě nevolá, neruší, nic po mě nechce, nemám noční povinnosti a konečně mám čas na přemýšlení, vymýšlení, občas i na skládání, psaní textů, searchování po webu, koukání na South Park až do rána...no není nic krásnějšího! :)

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek