Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - ROZHOVORY - - - - - - - - - - -

Vnímejme muziku jako tóny a rytmy. Co je na tom, že ji někdo dělá proto, aby si tím vydělal?

Vnímejme muziku jako tóny a rytmy. Co je na tom, že ji někdo dělá proto, aby si tím vydělal?

Adam Pitrocha (6dBs)

autor: horovic | 11. 10. 2009, 15:02:18 | návštěv: 4403 | reakcí: 20

Když sem tě požádal o pár slov do úvodníku na diycore, tušil sem, že to bude trochu na hraně a myslím, že takhle věci mají smysl, konfrontační. Na druhou stranu je mi jasný, že těch maximálně tisíc znaků je dost limitujících, abys všechno vysvětlil dopodrobna a i kdyby, tak každej si to vezme z jiný strany. Můžeš na úvod rozvést to, co si tím chtěl říct? Serou tě subkultury? Nevidíš tu lajnu mezi komercí a názorem? Myslíš, že kapely hrajou na špatný aparáty schválně? Myslíš, že diy koncerty nechtěj na koncertě hromadu lidí, i když nejsou ochotni vyjednávat se sponzorem?

Nemám nic proti sub-kulturám, jde jen o to, že občas se příslušnost k nějaké sub-kultuře staví nade všechno. Jistě, každý máme nějaké hranice, které nejsme schopni překročit. Sám sebe si nejsem schopen představit na diskotéce, kde budou hrát ABBA - Gimme Gimme Gimme, svoje kamarády si zase nedokážu představit na house akci pod vedením Richie Hawtina nebo třeba na koncertě Necrophagist atd.

Ale v poslední době se mi zdá, že by každý nejradši každý chodil v triku se sloganem: „Poslouchám ultra prog street non-fashion hip-hop, mám rád solární energii, jsem neomarxista a nic jiného na světě pro mě nemá smysl." Mám-li parafrázovat frontmana jedné brněnské kapely, tak lidé málo poslouchají soundtrack k Judgement Night.

Spousta kapel má u nás „úspěch" jen proto, že se dokázaly šikovně přivařit k někomu. Kdyby hrály úplně tu samou hudbu v rádiu nebo kdyby prostě jen tak vystupovaly, jako normální „študácké" kapely a nebyla prvotní ta snaha nalepení se na nějakou skupinku lidí, ­tak si jich nikdo ani z nějaké subkultury, ani odněkud jinud nevšimne. Hlavní myšlenka článku byla, jestli jde u nás vůbec ještě někomu o hudbu jako o soubor tónů a rytmů nebo právě jen o to, ukázat svou příslušnost k nějakému pohledu na svět.

Lajna mezi komercí a názorem. Co je bez prezentace názoru nemusí být nutně komerční, ne? Proč nemůže být hudba u nás alespoň na stejné úrovni jako názor. Když si vezmeš třeba Children of Fall respektive Obstacles, tak je to pořád „angažovaná hudba", ale zároveň má nápad, kvalitní provedení, brilantní zvuk a je doplněná o nezbytnou řemeslnost, však ať si nějací bubeníci vezmou metronom a jdou si přehrát jejich party na bicí.

Kapely a aparáty - tady je to u nás taková móda z doby, kdy Plastic People of the Universe křičeli Klímův text Absolutní vůle. Co je underground, musí být underground se vším všudy. Přece nemůžu mít texty o sociálních problémech a basu mít píchlou do AER BASSCUBE 2. Navíc je tu problém s časopisy a obchody. Když jdeš do obchodu a ptáš se třeba na paličky Regal Tip, hardware k bicím DW nebo Axis nebo basový struny Dean Markley, tak se na tebe kolikrát koukají, jako kdybys spadl z marsu. Naštěstí trend 1000x upravovaných Jolan a tranzistorových komb Peavey už pomalu mizí. Na druhou stranu kdo chce být známý od Aše po Bukovec, tomu to asi stačit bude. Ale už dlouho jsem neviděl, že by třeba sem přijela nějaká kapela, která by s sebou neměla normální vybavení, které netrhá uši.

Někteří organizátoři na mě jen působí dojmem, že by byli radši, kdyby jim na koncert nedošel nikdo než pár zvědavých středoškoláků. Tedy alespoň tak to na mě působí, ale je to jejich byznys.

Ne, co je bez názoru, nemusí být komerční, jen ty věci s názorem mám tak nějak raději. A vůbec to neznamená, že to nemůže být těžká prdel. Ale jinak ti rozumím. Party, kroužky a komunity nás provázej od dětství, těžko to může být jinak, i ten dospělej si je tak nějak jistější a bezpečnější, když se schází s podobnými typy. Říkáš, že kdyby se některé kapely nepřifařily někam, ale měly hrát v rádiu, tak si jich nikdo nevšimne. Nezlob se, ale to platí o 90procentech kapel u nás a to nemusej tzv. nikam patřit, rádio u nás je nonsens (na výjimky). Dej mi příklad kapely, která má publikum jen proto, že věděla, na kterou stranu se přidat, jestli to říkám dobře...

Pochybuju, že když zakládáš kapelu, tak do toho jdeš s tím, aby tvůj koncert dělali třeba 6 dBs nebo MamaMrdaMaso, ne. Spíš hraješ a počkáš, jak se to vyvine. Myslel jsem to spíš tak, že u nás máš pár kapel, které hrajou naprosto nezajímavou muziku a znějí docela obyčejně, nemají daleko k „českému big beatu" typu Vypsaná fiXa. Přesto se jim podařilo se nalepit k nějaké komunitě a vezou se, podle mě zcela účelově, na její vlně. Přitom za normálních okolností by jim z jejich muziky naskakovala husí kůže. Jmenování bych se rád vyvaroval.

A ještě jedno pozastavení: chápu tvůj postoj vůči místním subkulturám, osobně neuznávám nic, co je moc uzavřené, přirozeně to zahnívá, jediná ideologie je zákys. Na druhou stranu je myslim možný dělat i koncerty, kde jdou názory ruku v ruce s muzikou, aniž by někdo musel číst mezi válama prohlášení. Chci říct, že uvědomělá opozice vůči komerci je to, co spojuje hodně subkultur, protože mejnstrým to pak nutně jen vycucne a prodá.

V tom uzavírání souhlasím. Nám nejde o to potlačovat na koncertech presentaci nějakých názorů nebo tak. Ale kdybychom si měli vybrat mezi skvělou kapelou, která nás hudebně baví, ale přitom se k nikomu a ničemu nehlásí a nějakýma ultra angažovanýma trampama, tak je to první pro nás jasnou volbou.

On je ten boj proti main-streamu takový klišé. Co vůbec je a není mainstream? Je to nějaká teenage star, které někdo píše písničky? Nebo jsou mainstream třeba Radiohead, kteří mají názor, dělají si hudbu sami, ale na druhou stranu jsou prachatí a hudbu umí dělat tak, že osloví masy?  Vždyť dneska stejně za každou kapelou od velikosti Picture Eyes stojí nějaká booking agency, která přiděluje koncerty podle toho, kolik jí nabídneš.

Dělat main-streamovou muziku je hrozný kumšt, protože na to vážně musíš mít nějaké skladatelské a hráčské schopnosti, čímž nechci říct, že by se v hudbě mimo main-stream nevyskytovaly.

Myslim, že mainstream je to, co chce být a je byznysem. Ten pak všechno mele a tvoří masu konzumentů, který nemaj proč uvažovat nad tím, jestli se věci  vyvíjejí dobrým směrem nebo nakolik mají svůj život ve svých rukou, hlavně nepotřebujou vůbec uvažovat, automat na zábavu potřebuje automat na přijímání zábavy. A pak jsou ty přechodový oblasti typu Radiohead, který ještě fungujou s (někdy úsměvnými) názory a zároveň dokážou zaujmout jen hudbou. Ale takových kapel není zrovna hodně.

V čem je pak rozdíl mezi Picture Eyes nebo Carusellou a Radiohead? Za oběma stojí nějaká booking agency, která má nějaký požadavky a o tom, jestli ti ten koncert nechaj nebo ne, rozhoduje to, kolik jim nabídneš. Je to byznys, nic jiného. Jen na Radiokopf dojde 25 000 lidí, takže mají vyšší požadavky. Přitom o Carusella by nikdo neřekl, že tvoří nějakou přechodovou oblast, tedy alespoň podle mě. Někdo se hudbou prosadí víc, někdo míň. Proč se neřídit jen vkusem. Shazovat Radiohead, Pearl Jam nebo Faith No More za to, že dokážou hudbou vydělávat, protože umí skládat/měli štěstí, je hloupý, prostě měli něco, co ostatní kapely ne. Stali se Sonic Youth main streamem tím, že podepsali Starbucks?

Každá kapela si řekne o prachy, když je populární, to je snad normální, a přestat někoho poslouchat jenom proto, že podepsal major labelu nebo že na něj chodí 1000 lidí, je ještě hloupější, než být automatem na přijímání zábavy.

Rozdílů mezi Picture Eyes a Radiohead je milion, je booking agency a booking agency, asi jako D Smack U a 6 dBs a nemluvím zrovna o kvalitách. Nemám problém s kapelama typu Faith no more, jak říkám, jsou přechodové oblasti nebo řekněme typ kapel, který je schopný udržet si ksicht, kvalitu a nepopřít to, co dělal i jako neznámá kapela. A Sonic Youth tím, že podepsali Starbucks, tak si nasrali do vlastního hnízda. Což mě neodradí od toho, abych opakovaně poslouchal Eternal.

Tohle je právě to, co nedokážu pochopit. Zajímá tě, co Sonic youth hrají, nebo jestli vydávají u Exile on mainstream, Epitaph records, Dischord nebo Universal?

Zajímá mě obojí. Jak vypadá pořádání koncert v režii 6 dBs, co je pro tebe primární při vymýšlení akce? Kdo všechno tvoří crew?

Sestava 6 dBs se stále mění. Od začátku jsem tam vlastně já a Ondra. Začínal s námi kamarád Aleš, ale nějak jsme se nedokázali sehrát a po pár koncertech jsme si řekli, že každý chceme dělat věci trochu jinak, tak jsme se rozešli.

S něčím nám pomáhá kamarád Dan, který nám občas dohodí nějakou kapelu, pomůže s promem atd. Kamarádka Petra Obrovská, která je hrozně šikovná výtvarnice, nám zase občas udělá nějakej krásnej plakát, jako se jí to povedlo s In depth'n'dense a ted s Affordable Hybrid. S sBACH nám zase pomáhal Buky atd. Do toho je spousta kamarádů, kapel a fanoušků, který nám pomáhaj třeba tím, že si vezmou nějaký plakáty do školy nebo pošlou přes net pozvánku svým přátelům. Asi se to nedá vyjmenovat, ale my si té pomoci fakt vážíme. Když se nám někdo sám ozve, že by chtěl nějak pomoct, třeba jen dát plakát do své školy nebo nám poděkuje za koncert, tak je to pro nás důkaz, že to, co děláme, má smysl.

Primární je asi to, aby si to každý užil, aby kapela i fanoušci byli spokojení a vše se tak nějak zaplatilo. Náš problém je, že se nějak stylově nevyhraňujeme. Třeba v případě In depth'n'dense šlo čistě o jazzovej koncert a pár lidí na něj došlo asi jen proto, že jsme jej dělali my a pak se divili, o co že to jde. Pro nás to ale byla jen další muzika, která nás baví a kterou jsme chtěli vidět.

Lidi chtějí jistotu, chtějí se orientovat a nacházet svý jistý. Novoty vocaď pocaď, kolik znáš lidí, který sou schopni poslouchat jungle i black metal? Každej chce někam patřit a podle toho zbarvit svý hadry, je to jednodušší. Paradoxní na tom je třeba to, že největší punkery, které znám, bys na první pohled přehlídl. Tím vším chci říct jedno: divím se, že se tomu všemu divíš, lidi takoví sou a je jedno, jestli kmitaj kelňou nebo šukaj na vysokoškolský koleji.

Ono se to asi dost mění s věkem. Když se jdeš podívat na nějakou střední školu, tak tam všichni mají všichni nějakou image - tričko Nirvana, potrhaný punčochy a bůhvíco ještě. Pak se stejně buď opijou na diskotéce nebo jdou večer na nějakou agro-metalovou kapelu soutěžit v tom, kdo vypije nejvíc piv. Zatímco na koncertu Mudhoney v Praze je těžko potkáš, na českým big beatu určitě. To je třeba něco, co bychom my chtěli trochu změnit, i když je to asi docela naivní.

Když jdeš tady třeba na koncert na Akimbo na Yachtu, tak tam potkáš lidi, kteří vypadají jako 98% lidí z ulice, za to když jdeš na nějaké středoškolské kapely, jejichž význam nikdy nepřekročil hranice pozemku školy, tak si přijdeš jak na módní přehlídce.

Když se dívám, co máte za sebou, všechna čest za tak zajímavé kapely, na které bude většina vždycky srát, v Brně stejně jako v Praze je přetlak akcí, takže tyhle menšinovky musí jít vždycky na riziko. Prodělali jste i trenky? BulBul nebo Diario jsou u nás známí díky aktivitám Silver Rocket, ale i tak jde o zájem hrstky nadšenců...

V Brně hlavně fungují takový uzavřený skupiny fanoušků, který navštěvují výhradně svoje akce svých kapel, nehledě na to, kolikrát je už viděli. Proto díky za každou novou tvář, kterou na koncertech vidíme.

My jsme asi takovým mezistupněm mezi obyčejnýma koncertama, který vidíš v každým městě, včetně těch „velkých" a provařených jmen (Sunshine) a třeba akcema, který dělají Loser Crew.  Částečně je to proto, že chceme na koncerty dotáhnout nový lidi a myslíme si, že třeba Voodooyoudo? jsou lidem přístupnější než třeba Tummo (jakkoliv nás nebo alespoň mě Tummo baví). A částečně proto, že takový je i náš hudební vkus. Koncerty Cloak/Dagger, Quiritatio, Obstacles, Git Some, TV Buddhas, Mother, River for Sale nás baví, ale zároveň nemáme problém si doma pustit Sunshine nebo EOST.

Největší prodělek byli asi sBACH. Já jsem se nechal strhnout tím, že tam jsou lidi z Hella, kterou jsem kdysi dávno poslouchal (i když už ani nevím, jestli proto, že se mi to líbilo nebo proto, že to bylo úplně šílený a jiný, než co jsem slyšel do té doby) a ostatní přesvědčilo, že se nám sami od sebe ozvali další dva lidi, že by do toho šli s náma. Nějak jsme se vnitřně přesvědčili, že to bude koncert pro 130 lidí, což se ukázalo jako omyl.

Taky nemám problém pustit si Sunshine, ale mám problém to poslouchat (vyjma prvních dvou alb), stejně jako se nedokážu neřehtat nad výlevy Kaye, které občas zahlídnu. Samozřejmě nic proti tomu, každý má svoje, ale jinak je ti asi jasný, že hromada lidí, kteří si o tobě mysleli, že seš magor, si nad tímhle vyhoní...

Sunshine  teď na koncertech předvádí takovou show pro mladý holky no. Vždyť jim je už 40, tak si chtěj prostě trochu vydělat nebo nevím. Kay je podle mě něco podobnýho jako Muchow, kdybys mu řekl, ať udělá muziku pro 30 letý HC fanoušky, tak ji udělá, ale stejně tak ji umí udělat pro 17 letý holky.

To, co předvedli Sunshine na jakýkoliv desce, je něco, co se tady povedlo málokomu. Stejně tak zopakovat to, že jeli americký a japonský turné (jako vážně turné, ne hraní pro 50 lidí v pěti hospodách) po boku někoho formátu At the drive-in je něco, co už se možná žádné kapele nepovede.

Je jen škoda, že málo lidí o tomhle má nějaké vědomosti a spousta lidí považuje třeba Moonshower za jejich debut. Sunshine jsou jedna z mála kapel, která se z ČR někam dostala a přitom se pořád snaží mlít víceméně svou. Když si pustíš Kaye na Radio Wave nebo jdeš na nějakou z těch jeho tanečních akcí, kde hraje jako DJ, tak to rozhodně není nic všedního. Jestli tam zavítá jeho pár fanynek, kvůli tomu, že tam je ten krasavec, kterej jim na koncertě líbal ručku, a ta muzika je osloví, tak díky bohu za to.

No nejsem si jistý, nakolik má jeho DJs osvěta význam v porovnání s názory a image, kterou ventiluje, ale nechme to, nevidím ho černě, nebo bíle, ostatně jsou teorie, kdy se „umělec" má oddělit od svýho „díla".

Nechci, aby vyzníval v mých očích jako nějaký spasitel nebo mesiáš, ale kdyby nebylo jeho a jemu podobných třeba v rádiu wave, tak můžeme dál chodit, stěžovat si a brblat, tak jako to ostatně děláme většinu existence českého národa od dob Národního obrození, jak nic nehraje v rádiu a vůbec jak tady nic není. Ostatně i převážnou část Prahy, na kterou jsme tak pyšní, nám postavili němci - tedy vyjma paneláků.

Prostě je to na české poměry „kapacita". Jestli ho kritizuje někdo, jehož největším úspěchem je to, že na něj v krčmě U Heimlichů na jeho „německé tour" došlo 35 lidí, tak prosím.

Na české hudební scéně není moc kapel, které by se nějak výrazně prosadily v zahraničí. Dokonce i naším největším akvizicím Vondráčkové a Gottovi jsme museli Carnegie Hall pronajmout, aby si tam mohly zahrát a český hudební průmysl se měl čím chlubit - přitom diváci zaplnili sotva ½ haly.

Máš v jednom pytli heimlicha, gotta i sunshine. Jak říkám, nevidím ho černobíle, ale jestli je někdo kapacita tím, že měl tour po americe a japanu a teď tu skládá desky pro cílovou skupinu roštěnek a stejně tak se prezentuje v médiích, tak je to kapacita se vším všudy a navždycky. A kritizovat ho může kdo? Ten, kdo dokáže to co on? Stejně jako o muzice může psát jen ten, kdo někdy hrál v kapele? Možná proto tu máme tolik nedotknutelných...

Neřekl bych, že by měl problém udělat zase desku ve stylu Velvet Suicide. Prostě už se najezdil dost a teď si chce vydělat. Co je na tom? Má být někde zavřenej ve studiu a dělat producenta, když jej baví hrát? Vnímejme muziku jako tóny a rytmy. Co je na tom, že ji někdo dělá proto, aby si tím vydělal?

Muzika má smůlu, že za ní spousta lidí vidí nějaký manifest změny. Zvláštní, že takové věci nefungují, tedy alespoň ne v takové míře, ve filmu nebo v divadle. Asi málokdo ohrne nos nad novým filmem Tarantina, Formana atd., protože si svýma filmama vydělávaj.

Která akce byla nejúspěšnější vzhledem k návštěvnosti a která zas díky seznámení s kapelama?

Pro mě byli zatím nejsilnějším zážitkem BulBul, což byla vlastně kapela, proč jsem koncerty začal dělat. Sice se o ně zajímá pár nadšenců, na druhou stranu na jejich koncertě se ukázaly dvě věci. Tenkrát s nimi hráli Gerda Blank a na Yacht díky tomu došli lidi, kteří tam běžně nechodí. Část z nich hned po koncertě GB šla pryč a už se tam neukázala (u nás lidi chodí jen na „svoje" kapely a o zbytek se buď z pózy nebo z ignorantství nezajímá) a část tam ze zvědavosti zůstala a pak si kupovala desky BulBul, přitom by na takovou kapelu nikdy sama od sebe nešla. BulBul jsou na koncertě kabaret jak prase, nemyslím, že je moc lidí, které by nedokázali strhnout.

Dalším výjimečným zážitkem byla Rosvita/The Joe-K Plan. Byl to jeden z těch koncertů, kterej uděláš, protože to zní docela fajn, tobě se to zrovna hodí, nestojí to moc a může, ale taky to nemusí překvapit. Pak z toho ale byl ohromně zábavný koncert, ze kterého nám spadla brada - a to nejen proto, že to byl asi nejhlasitější zážitek života. Navíc to byli hrozně příjemní lidi.

Teď se strašně těšíme na akci, kde budou The Mood a Affordable Hybrid a pak na Carusellu.

Zajímá tě i třeba ideové pozadí kapely, myslím, jestli jsou vegani, zoofilové nebo protivníci apartheidu? Nějaká vyloženě hodně zkurvená zkušenost?

Nevím, jestli bych si lízl to, někdy udělat hodně vyhraněnou kapelu. Nedovedu si představit, že by na našem koncertě někdo vybízel k další intifádě nebo k návratu komunismu. Vegani nebo vegetariáni jsou myslím Affordable Hybrid, který budeme dělat a nějak nám to nevadí. Proč taky? Občas se vyskytne někdo, kdo by chtěl na našem koncertu něco propagovat nebo má naopak problém s tím, co propagujem my. Příklad za všechny: na myspace máme odkaz na firmu, která nám tiskne plakáty. Máme to tam proto, že nám ty plakáty dělají levně, že jsou šikovní a je s nima bezproblémové jednání, ale někteří nabyli dojmu, že od nich pravděpodobně dostáváme sponzorský dar v řádech tisíců korun a bylo jim to dost proti srsti. Jindy se zase někdo ozval, jestli nemůže na našem koncertě dávat k podpisu nějakou petici za vypouštění CO2 do ovzduší, což jsme odmítli my. Veskrze se snažíme, aby naše akce byly především o muzice a ne o nějakých politických akcích. Ale když někdo přijde se zajímavým projektem, který podle nás bude mít smysl, tak s tím nemáme samozřejmě problém.

Co se týče zkurvených zkušeností, tak asi koncert sBACH, kde na podium vlezla dvě individua a začala hudebníky otravovat a obnažovat se na pódiu. My jsme v tu chvíli tak trochu selhali a nezačali jsme situaci včas řešit. Naštěstí sBACH to brali v pohodě a nějak velká ostuda z toho nebyla.

Pořád se učíme. Za naši největší chybu považuji asi jednání s kapelou Slon z Rakouska. Byli jsme po 14 dnech jednání už na všem domluveni, ale pak si jeden z nás postavil hlavu a tak jsme byli nuceni vše zrušit - i když to bylo asi 4 měsíce dopředu a oni vlastně ztratili jen těch 14 dní, kdy s námi jednali. Ale schytali jsme si to od nich pěkně.

Pro mě je každý koncert docela očistcem, kdy se bojím téměř všeho: od toho, že se kapele porouchá auto, až po to, že nikdo nedojde. Známému z Rakouska se jednou stalo to, že si spletl datum a dal na plakáty jiné, než koncert opravdu byl, na stejné datum pak zabookoval i klub a předkapely atd. Když bylo asi 20 minut do koncertu a kapela pořád nikde, tak jim zavolal a vše se vyjasnilo. S nadsázkou se dá říct, že si nejvíc užívám tu chvíli, kdy si s kapelou podáváme ruce a ona odjíždí na další kšeft.

Jak se cítí 6 dBs v brněnském prostoru? S kým sympatizujete a od koho se raději distancujete? Chodíš třeba na punkové akce nebo demonstrace? Na myspace máte Music rovná se Life! Takže to je vaše premisa?

V Brně se cítíme jak kdy. Brno má takovou nevýhodu, že je to středně velké město, takže tu nic není úplně anonymní, ale ani úplně osobní. Sympatizujeme...nevím, my nikdy nějaké těsné vazby s jinýma organizátorama neudržovali. Ale máme rádi třeba koncerty Loser Crew nebo scénu kolem Flédy, kolem Voodooyoudo nebo My Dead Cat. Ještě mě napadá, že se teď překrýváme v koncertech s Hluch Crew.

Že bychom se od někoho distancovali, se taky říct nedá. Spíš si prostě hrajeme na svém písečku a tady v Brně bych neřekl, že máme nějakou konkurenci, třeba že bychom přetahovali lidi Loser Crew nebo MMM. Spíš se snažíme fungovat jako taková malinká, prťavá Fléda. Třeba u Silver Rocket nejsme zrovna dvakrát oblíbení. Spousta jejich koncertů bylo super. To, že já nemám rád nějaký jejich kapely... Prostě mám jiný vkus a jiné názory. Bohužel všichni si to berou až příliš osobně.

Daleko sympatičtější je mi třeba scéna z Tábora, která je podle mě mnohem dál a působí mnohem otevřenějším dojmem. Takovou Veenu považuju za kapelu, které má před sebou velkou budoucnost.

Co se týče demonstrací, tak nemyslím, že někdo od nás na nějaké chodí. Já se občas někde vyskytnu jako jeden z mnoha čumilů nebo jsem na nějakých politických akcích kvůli škole. Jinak jsou naše názory veskrze liberální.

Music=life, to heslo jsme našli někde na netu. Je to heslo, pod kterým se snažíme fungovat. Má presentovat to, že nám jde primárně o zábavu a hudbu samotnou a všechno ostatní pro nás jde stranou.

Řekni mi něco o názorech, které nesdílíš se Silver Rocket? Asi jsou ostřejší a vztahovační, když jim někdo nehezky šáhne na péro, ale to je každý. Hudebně i obecně jim to žeru, ale třeba tu přepjatou nevraživost mezi SRR a AM 180 zrovna ne. Nechci z toho dělat nějakou záměrnou narážku na SRR, aby se tu pod rozhovorem zas parta neukojenců mohla vylít, ale když už si to nakous, tak říkej...

Přijde mi hloupý to jejich velkohubý kecání, na druhou stranu si tak vytvořili super image a jako marketing to chápu.

Kamarád z Prahy měl prej na jejich koncertě nějakej problém, když tam došel s páskou nebo s razítkem z koncertu, co dělali AM 180, ale to jsou jen drby, ani k tomu nevím detaily. Je to byznys a k tomu rivalita patří. Představa nějaké romantiky a čestnosti v organizování koncertů je podle mě docela scestná. Je to byznys jako každý jiný. Booking agency  nějaké kapely nemá problém ti zrušit koncert, i když je všechno domluvené, protože musela přeorganizovat turné - ty se pak jen z třetí strany dozvíš, že tě někdo prostě přeplatil.

To, že mě nebaví nějaká muzika, třeba Aran Epochal nebo Unkilled Worker (i když Wollongong mám rád), je věc vkusu, na druhou stranu po L'point, C, Deverovce atd. se můžu utlouct.

Jejich fanoušci mi sice občas připomínají spíš fanoušky nějakého fotbalového klubu, na druhou stranu jim je můžeme jen závidět - i když podle toho, jakou děláme hudbu, se toho můžeme jen těžko dočkat. Ostatně s nimi máme asi pramálo společného a neřekl bych, že děláme muziku pro stejný lidi.

Co se týče jejich akcí, tak asi odvádějí docela dobrou práci. Asi těžko by jinak měli tak nadstandardní vztahy třeba s Enon nebo Paramount Styles. My jsme třeba v kontaktu s The Notorious Hi-Fi Killers a ty si spolupráci s nimi nemohli vynachválit.

A co třeba taková Hluková sekce nebo akce geniálních podvraťáků z okruhu MamaMrdaMaso, sleduješ to?

Na koncerty MamaMrdaMaso občas zajdu, ale nedá se říct, že bychom měli nějak společnej vkus. Oni třeba došli, když jsme dělali Rosvitu a The Joe-K Plan, nevím ale, jestli je to nějak zaujalo. Nás třeba baví, když dělají TV Buddhas.

Jak je to s koncertními prostory? Poměrně pravidelně střídáte místa, což není celkem obvyklé. Čím je to daný? Kde se vaří nejlíp?

My jsme dlouho hledali nějaký prostor, který by nám vyhovoval, tzn. byl dobře dostupný, poskytoval kvalitní zázemí, byl dobře zařízený a měl rozumné majitele.

Z asi nejznámějšího Yachtu jsme vypadli kvůli tomu, že si spousta lidí stěžuje, že to není v centru a asi jsme tam úplně dramaturgicky nezapadali. Pak jsme dlouho hledali v centru, přičemž nejslibněji se jevila spolupráce s kavárnou Trojka, bohužel, náš plán dělat tam v létě koncerty venku nám vždy zkazilo počasí. Teď se v Brně chystá nový klub Fantomas a díky sympatickému přístupu majitele, umístění klubu a podmínkám, které nám poskytli, jsme se rozhodli akce přesunout tam. Sami doufáme, že se tento klub stane naším stálejším domovem.

Co tě překvapilo, když si začal dělat koncerty a najednou to všechno viděl z té druhé strany, coby pořadatel. Nezdá se ti, že lidi sou nevděčný svině? Jaká je v průměru návštěvnost koncertů 6 dBs? Chodí na klubové koncerty dost lidí?

Možná to, že nejobtížnější není ani sehnat kapelu a všecko domluvit, ale nějak přesvědčit lidi o tom, že ta muzika je dobrá. Vždycky jsem si myslel, že když někdo uvidí, že tu hraje třeba

kapela ze Španělska, tak už tím je ta akce zajímavá a alespoň si ji poslechne na myspace. Jinak nevím, my jsme pořád více méně ve fázi učení se, co a jak dělat.

Nezdá se mi, že lidi by byli nevděčný svině. Nemůžeš se na někoho zlobit, že nedojde na tvou akci, když jsou tu tři dobrý akce týdně. Spíš zamrzí, když ti kamarádi slíbí, že určitě dojdou a pak jich dojde sotva čtvrtka.

Nikdy jsme se zatím s žádnou vyloženě negativní reakcí na naši akci nesetkali. Kapely si naše akce docela pochvalovaly a lidi taky. Snad tomu tak bude i dál. Třeba se nám jednou podaří v Brně udělat Gallows, Duchesss Says a Queen sea big shark, což jsou tři mety, které jsme si dali za cíl.

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 20
comatory
21. 10. 2009, 13:10:33
nic?
republiku nespasíš. víceméně souhlasím s Adamem, ale otázku ohledně kapel a jejich ideologií přece jen mohl zodpovědět trochu lépe

job
21. 10. 2009, 11:08:05
příklad narcise, kterej si snaží udělat landovsky levnou reklamu na pár naučenejch frázích. poděkujte maxovi (miluju te, kozaku!).

t - dokončení
17. 10. 2009, 19:32:21
ve světovém měřítku, která aspoň za něco stojí.

- a konečně věta: "Vnímejme muziku jako tóny a rytmy. Co je na tom, že ji někdo dělá proto, aby si tím vydělal?" vyloženě provokuje k otázce: "Co je pak špatného třeba na Kabátu?"

tonda aka fst
17. 10. 2009, 19:28:38
Není důležitý, že má AP jiný názory než já a vychvaluje něco, co mně osobně připadne FAKT ŠPATNÝ. Ani to, že pro mě jsou Radiohead úplně UKÁZKOVÝ mainstream. Ale vždycky je průser, když někdo blábolí a mluví o něčem, čemu prostě nerozumí. Snad i proto si dovolím pár poznámek, ač jak vidno pro většinu lidí jsou ty jeho odpovědi tak mimo, že jim reakce ani zato nestojí.


- označit Vypsanou Fixu za "českej bigbít" je prostě nesmysl. Kořeny Pixies či ranných Cure tam jsou celkem jasně patrný. Podobnejch kapel jsou venku mraky. "českej bigbít" v pejorativním slova smyslu, jak zde bylo myšleno, jsou úplně jiní. V současnosti je mimochodem na tom VF zhruba stejně (kvalitou, publikem, navštěvovanými pódii) jako ti Sunshine (jejichž zahraniční komerční úspěchy jsou už nejspiš jen minulostí kapely, která navíc byla podmíněná hlavně příslušností k něčemu, od čeho se už dostancovala). VF jen je komerčně trochu víc úspěšnější než Suns a trochu méně trendová.

- hovořit jedním dechem o tom, že "co je na tom, že chce někdo muzikou vydělávat" a ofrňovat se nad Abbou zavání minimálně hloupostí.

- věta: "Dělat main-streamovou muziku je hrozný kumšt, protože na to vážně musíš mít nějaké skladatelské a hráčské schopnosti..." je vyloženě legrační. I když Crazy Frog nebo Iveta Bartošová by asi neprotestovali.

- Věta: "To, co předvedli Sunshine na jakýkoliv desce, je něco, co se tady povedlo málokomu" je prostě blbost. Takovejch kapel jsou i tady desítky, natož v zahraničí.

- "Stejně tak zopakovat to, že jeli americký a japonský turné (jako vážně turné, ne hraní pro 50 lidí v pěti hospodách) po boku někoho formátu At the drive-in je něco, co už se možná žádné kapele nepovede." Opět to, o čem jsem mluvil v úvodu. Co je to jako "vážně turné"? Dvacet koncertů v kuse? Čtyřicet? Ví AP, že třeba namátkou UJD jsou na tom nejen s počtem zahraničních turné i koncertů, ale i s počtem lidí, pro které na nich hráli VÝRAZNĚ lépe než Suns? Nehledě na to, že krom zmíněného Japonska hráli i pro tisíce lidí na místech, kam se Suns nikdy nedostali. A ví AP, kde všude a pro kolik lidí hráli třeba Tara Fuki? A tak by se dalo pokračovat. Obávám se že podle těch blábolů sotva.

- věta: "Ostatně i převážnou část Prahy, na kterou jsme tak pyšní, nám postavili němci - tedy vyjma paneláků" je vyložená perla. Nemluvě o tom, že pánům z DS by se asi dost líbila - je je to bohapustá lež.

- V čem je Vondráčková česká "největší akvizice" mi uniká. A ani nevim, kolik měl lidí Kája v Carneggie Hall. Ale za to vím, že tam byla POZVANÁ (=organizace byla čistě americká) a beznadějně ten prostor vyprodala Iva Bittová, kterou ostatně lze najít v KAŽDÉ encyklopedii experimentální hudby ve světovém m

sleduj mě, brácho
12. 10. 2009, 20:32:31
to neni moje scéna

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek