Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - ROZHOVORY - - - - - - - - - - -

Co je mi po tom, že je všechno na píču?

Co je mi po tom, že je všechno na píču?

Vlad Schwarz (Piper records)

autor: horovic | 3. 09. 2010, 09:39:10 | návštěv: 4175 | reakcí: 7

Ten „piper" v názvu znamená nějaký příklon k jednoduchosti a základnímu materiálu? Legenda o krysařovi? Nebo je to jen záležitost libozvuku?
Nic takového, vše směřuje k oblíbené muzice. Piper jsem vyjmul z názvu prvního a nejlepšího alba Pink Floyd.


V novém čísle Živlu píše dlouholetý vydavatel různých časopisů, že papír je mrtvý: končí časopisy, noviny, knihy, je jen otázka, za jak dlouho. Jak to vidíš ty s papírem? Pak je tu paralela s hudebními nosiči: digitál všechno rozemílá a ty vydáváš na vinylu...
Samozřejmě že počítač je skvělá věc, ale do postele si beru raději knihu nebo časák a ještě raději úplně něco jiného. Taky WC je má oblíbená čítárna. Otázkou je, kolik takových pošuků je třeba, aby se vyplatilo vydávat tištěný časopis. Vydávám na vinylu, protože chci dělat to, co se líbí mi, a ne, co je trend.


Znáš hodně pošuků, co čtou hudební časopisy? A kolik pošetilců si dneska kupuje vinyly? Já to tipuju tak tři sta lidí kolem indie-hc-punk scény...
Znám hodně vychcánků, kteří si rádi přečtou časopis, když si ho koupím nebo si poslechnou desku, když jim ji dám nebo půjčím. Těch druhých je podstatně méně. Asi tak 300, jak říkáš.

A ty reklamu nějak řešíš, nebo to ignoruješ?
Samozřejmě že jsem jistou dobu řešil i otázku reklamy. Dávali jsme banery na své weby nebo se domluvilo něco s Freemusic a dalšími. Dnes je Bandzone, MySpace a další. Nikdy jsem ale nechtěl dělat nákladné reklamní kampaně. Dělat rozhovor je pro mne možnost prezentovat své názory větší části lidí. Třeba to někoho bude zajímat a dostane se k hudbě co vydávám. Asi je to taky určitý druh reklamy.

Nepotřebuješ jako vydavatel odstup od desky, abys ji mohl vydat? Není problém vydávat nahrávky kapel, ve kterých hraješ? Nebo mi řekneš: Hraju jen ve skvělých kapelách a přesně takové můžu a musím vydat...
Vydavatelství vlastně vzniklo z důvodů podpory vlastních projektů. A desku poslouchám, dokud nevyjde, pak už se k ní vracím zcela sporadicky.

Posloucháš desky, které sis koupil? Nebo taky jen sporadicky...
Desku si koupím, několikrát si ji pustím, založím a pak už je vytáhnu jen mimořádně. Myslím, že to tak má většina. Hudbu poslouchám hlavně v autě, ale pustit si desku na gramofonu, to je úplně jiná disciplína. Věci, na kterých dělám, si pouštím až s velkým časovým odstupem.


15 releasů na kontě PiR - je to všechno, co jsi chtěl kdy vydat, nebo na něco z nejrůznějších důvodů nedošlo?
Byly nějaké rozjednané záležitosti, ale nic zásadního.


Takže jinak: u které české desky tě napadlo, že si ji měl vydat ty?
Jestli měl, to je otázka. Chtěl jsem vydat Sonuakuvu na vinylu, ale předběhl mě nějaký Ital. Takže teď mám doma pouze 3 Sonyakuvy, což je možná o trochu lepší, než kdybych jich měl třista.


Stojíš si za všemi deskami PiR, nebo zpětně o nějakém albu pochybuješ?
To je otázka na tělo. Více lidí se mě ptá, proč si vydal tohle a proč takovou kokotinu. K vydání každé desky vedly rozdílné důvody, které byly v té době  převažující ve prospěch titulu. Nemá smysl se teď hrabat v tom, jestli o něčem pochybuju. Samozřejmě že bych některé věci udělal jinak. Všichni přehodnocujeme svá stanoviska, ovšem bez valného významu pro minulost.


Poslední lis Lu vyšel nejdříve na CD a pak i na vinylu, což je relativně novinka v praxi PiR, prvním vinylem byla loňská deska Nieriky... Tuším, že jsi Owes & Vows nechal lisovat někde v Polsku?
Vinyl může být také výtvarné dílo, důležitý je i obal, proto jsme přikročili k téhle praxi. Lu jsme lisovali v Německu. Loděnice jsou moloch s těžkou přezaměstnaností a od toho se odvíjí i ceny. Platí se tam doslova za každé zvednutí telefonu, takže při malých seriích je to pro nás drahé. My jsme chtěli jen 100 ks a to by nám stejně neudělali (od 250), takže tím to bylo vyřešeno. V Německu proběhlo vše hladce a rychle, s kvalitou jsme spokojeni. Obal nám udělala jedna místní tiskárna.


Proč teda všichni lisujou v Loděnicích?
Nevím. Možná se jim nechce komunikovat se zahraniční firmou. Já v tom žádné výhody nevidím, i když metalisti vydávají 500 - 1000 ks, to už se vyplatí. Tam jsou ti správní fandové, protože pokud vím, jsou schopni to i prodat. Ne jako ty kurvy intelektuálské, pořád by jen radili, jak to máš dělat, co máš vydat a nakonec by chtěli všechno zadara.


Vinyl jako výtvarné dílo - s kým děláš na obalech, jak vznikají?
Výtvarné dílo, to zní trochu nadneseně, ale říkám, že i vinyl může být artefakt. Obaly měly kapely ve své režii, do budoucna bych rád oslovil i nějakého profíka. Mít třeba obal desky od Dalího, che ... To by ale nesměla být nějaká blbost. Prostě dát někomu hudbu a namaluj, co si u toho představuješ, ať je to, co je to.

Do jaké míry tě zajímá finanční aspekt vydavatelství PiR, které funguje jako one man show? Říkám: těžko se někdy dostaneš na nulu, ale stejně pořád vydáváš další a další desky. Chápu, že to má pro tebe osobní smysl, asi je to nutnost. Víš jak je to s dinosaury, vymřou... Teda říká se to...
Finance jsou na druhé koleji. Řeknu to takto. Snažím se  prodat, ale  počítám se vším, takže si na to nepůjčuju. Lidi pořád touží po autech a drahých dovolených, já to mám místo toho. Teď přesně vím, co by mi polovina z nich řekla. Tobě se to kecá, když máš auto...


Tobě se to kecá, když máš auto...
Lidi si představují a myslí různé blbosti.

Jaký je nejprodávanější titul PiR? Jakým způsobem jsi řešil a řešíš distribuci, co reklama?
Distribuce je celkem slušná, reklama prakticky žádná, o to mi fakt nejde.
Snažím se propagovat prostřednictvím svých stránek a několika spřátelených webů. Nejprodávanější jsou první Nierika a Miou Miou.



Už ti někdo řekl, že toho moc nenamluvíš?
Ne. Myslím, že jsem průměrně ukecaný.

Neuvažoval jsi někdy, že bys vydal něco zahraničního?
Možná jsem o tom úvahou zavadil, ale nikdy jsem se o to výrazně nesnažil. Hudbu dnes sleduju spíš nahodile. Co se ke mě donese.

Co se ke mě donese... Jak tak koukám na různé kapely a je jedno, jakou muziku hrajou, vždycky žasnu nad tím, jak ignorujou ten hudební kontext, ve kterém se pohybujou, nesledujou druhé kapely, většinou ani ty, se kterýma hrajou...
Občas na nějaký koncert zajdu, ale chodím čím dál míň. V muzice jdu opačným směrem. Pátrám na internetu po kapelách, které jsem si chtěl poslechnout , ale z nějakých důvodů jsem se k tomu nikdy nedostal. Současná scéna není můj šálek. Řeknu to na rovinu: hiphop se svými siláckými gesty  mě nebaví, co je mi po tom, že všechno je na píču, pro mě je důležitější hudební složka. Jsou však výjimky jako Dälek, Tricky nebo u nás WWW. Celkem mě bavili i Bow Wawe nebo EM. Techno taky nemusím, i když elektronické experimentátory jsem měl vždycky rád.

Máš za sebou punkové období, nebo tě to minulo? Jakými spolky si prošel coby muzikant...
Moje hudební minulost není moc zajímavá. Před Nierikou a Milanem jsem hrál pouze v Civil and Military Club, což jsou předchůdci dnešního Milana. Hráli jsme indie rock, jak se tehdy říkalo, ale postupně jsme přitvrzovali. Vystoupili jsme dokonce na prvním české Vůdstoku v Častolovicích nebo v legendárním Bunkru v Praze. Český punk mě moc nebavil, ale byly výjimky. Třeba Majkláči nebo Visáči, i když M.U. ani moc punk nebyli. Teenagerské léta jsem strávil na polooficiálních akcích jako fan. Pogovali jsme na kapely jako Brumerová & Prouza, Masomlejn, Garage. V Havířově byla silná hc-punk klika s Radegast, Brachyblast nebo Klec. Občas to rozehnali policajti, byla sranda. (směje se, ale jen trochu)

Gavora, to je jedna z nejzajímavějších elektronických věcí, která u nás kdy vyšla, jen se o ní nikdy moc lidí nedozvědělo. Kam se poděla a co se stalo s Andrejem Gorodkovem?
Jo, Gavora je jedna z nejzajímavějších věcí vůbec. Lidi se nedoví, protože se nechtějí dovědět. Do televize kvůli tomu nepůjdeme. Gorodkov se úplně vypařil. Je někde v Praze a co dva roky mi zavolá, abych se dozvěděl, že se nic neděje. Gavora odehrála po vyjití desky snad jen 5 koncertů, buďme za ně rádi a hlavně za tu desku. To je jasný důkaz toho,
že tady vznikají skvělé věci jako třeba Lu, i když já mám raději jejich první desku.


Proč?
Protože je lepší.


Jednu dobu to vypadalo, že budeš něco jako hrobař kapel, vydal si jim desku a ony se rozpadly. Teď naopak kopřivnická scéna maká: Nesselsdorf se sice rozpustili, ale povstali řezníci Valerian´s Future, Nierika i Lu jedou a vydávají desky, Milano koncertuje... Nemáš strach, že bys chtěl-musel vydat pět desek najednou?
Jo a než tenhle rozhovor vyjde, tak už někteří zase třeba pojedou do háje. Scéna, to směšné slovo, je živoucí organismus. Nechme se překvapit, že bych musel vydat 5 desek najednou, toho se nebojím.


Nierika?
Jo, Nierika už je v háji. Většina kapel se rozpadne, je to jen otázka času. My jsme to vydrželi 9 let a nahráli 3 desky, což není zas tak málo.

Valerian's Future jsou zajímavý případ... nedělám si iluze, že by udělali díru do tuzemské scény, spíš se prosadí manažersky zmáknutá Vanessa, ale jaký na tebe dělají dojem po svém "znovuzrození"?
To je přesně ten rozdíl. Pražáci umějí kolem svejch kapel vždycky udělat ten správný humbuk. Když se kytarista vysere na druhém koncertu do rohu podia a už se píše o legendárním hapeningu. Jinde by ho zavřeli do blázince... VsF jsem ještě neslyšel, ale myslím, že to bude podobné, takže O.K.

Vydáš jim desku?
Už jsem jednu vydal, ať se teď zase snaží někdo jiný.


Co budeš dělat, až se kopřivnická scéna rozpadne?
Dříve se rozpadnu já .... pořád tady něco bude. Nevím jak dlouho se budu vydávání věnovat.
Bylo to spontánní rozhodnutí a stejně tak se na to můžu kdykoliv vybodnout.

Nevím jestli to tak můžu říct, ale jsi zastáncem české muziky a tváříš se dotčeně, když někdo upřednostňuje tu zahraniční a tváří se, že česká stojí za starou belu...
Záleží, kdo to říká. Česká posranost ze zahraničních kapel mě štve. Místní publicisté, jestli se tak dají vůbec nazvat, nám to neustále podsouvají. Já ten názor nesdílím, i když musím uznat, že díky komoušům máme v pelotonu asi 40 minut ztrátu a ta se těžko likviduje.
Zásadní rozdíl je v marketingu. Americké kapely nejsou lepší než francouzské nebo španělské, ale objem peněz, který do toho naperou jejich vydavatelé, je neuvěřitelný. Reklama, účinná distribuce a obrovská výprava, pak až hudba. Tomu se nedá konkurovat, stejně jako v jiných oblastech ekonomiky. Vzpomínám si, jak Hrušínský ve Skřiváncích na niti řekl, že se těší, až burziáni budou v Paříži zametat ulice a pracující je budou kopat do prdele, tehdy jsem se tomu smál. To jsou nebezpečné myšlenky, ale nějak to k tomu spěje. Ano, doba nás chce přetavit v ingoty, ale alespoň někteří se chovejme nestandardně.

Už jsme spolu párkrát mluvili, takže vím, jak se čílíš, když někdo hodnotí muziku podle toho, jestli je to „pop", „indie" nebo „alternativa", upřednostňuješ kvalitu. Ale lidi potřebujou linkované zjednodušení, proto se hraje na škatulky, nemyslím, že by je až tolik potřebovali publicisti. Ale letmým okem je jasné, že nehledíš na styly, vydáš klidně tvrdé EBM a vedle toho křehký indie popík. To může mnohé zmást...
Tento fakt způsobuje, že se potácíme mezi popem, androšem a kdoví čím ještě. Je fakt, že lidi jsou trochu zmateni. Všiml jsem si, že v každé nazvěme to třeba komunitě lidí existuje nějaký jakostní guru nebo menší skupinka lidí, která určuje, co je pro ně ještě akceptovatelné a co už ne. Dnes to suplují internetová fóra.


Internetová fóra jsou něco jako onanistické kabinky, ale s tím se nedá nic dělat, porno nás přežije. Ty jsi guruem sám sobě...
Přesně tak. Kolikrát se ze siláka na fóru vyklube bázlivý nemluvný týpek. Je to taková onanie, to máš pravdu. Fyzický sex je daleko silnější, stejně jako říct někomu z očí do očí svůj názor. Co se týče hudebního vkusu, nepotřebuji si zdůvodňovat, proč co poslouchám. Mám jasný názor a nemám problém říct ho první. Spousta názoru na hudbu se odvíjí od názoru druhého, než ze samotného prožitku z hudby. To mě sere.


Měl jsi tendence psát o hudbě - jak se díváš na naší „hudební publicistiku", i když to sousloví zní dost podivně a ten žánr taky v současnosti ztratil hodně ze svého renomé, teda jestli ho někdy vůbec měl... Čteš blogy?
Nemám tendenci psát o hudbě, ale tvořit ji. Občas se písemně vyjádřím, ale soustavně bych to nedokázal, na to jsem příliš líný. Hudební publicistika už je asi trochu zastaralý termín, dnes si píše, kdo chce co chce, a to s velmi rozdílnou kvalitou. Úroveň, zvláště literární, poklesla, jde ve valné většině o vyjádření osobního vkusu nebo averze. O hudební rozbor se nejedná. Blogy nečtu.

Když jsi svého času psal o desce Mondo, většinu české hudby jsi ohodnotil jako hromadu hnoje. Jak to vidíš dneska? Lvmen se nějak odmlčeli, ale kapely pořád vznikají ukrutným tempem...
Jo vidíš to. Člověk si musí dát pozor, co píše. Vyrostl jsem v době, kdy se u nás hrála asi vůbec nejhorší hudba (70 - 80. léta). Jediný přísun přijatelné hudby byla návštěva koncertu nebo fesťáku. Vyšlo sice pár zajímavých desek jako Box od Abraxasu, Pražský výběr nebo první singly OK Bandu, ale zbytek byl hrůza. Dnes je to o dost lepší, hudební maras v oficiálních mediích sice přetrval, ale díky internetu můžeš sledovat jen to, co tě baví. To je obrovská výhoda. Jezdím na dovolenou na Slovensko a tamní rádia se dají na rozdíl od těch českých poslouchat. Slováci, to je vůbec zajímavá kapitola. Tam nikdy nebyla mezi oficiální a klubovou scénou a taková propast a to se možná odráží i v těch rádiích. Historicky jsou pro mne zajímavější než česká scéna. První deska Prúdy nebo Ursíny jsou více než Matadors nebo Olympic. Dnes už nevnímám striktně, co je česká hudební scéna. Byl jsem na Balkantour s kapelou Ema Camelia a neměl jsem pocit, že by tamní kapely byly součásti nějaké jiné scény.


I proto došlo ke spolupráci se Slnko Records?
SR dělají právě to, co já neumím. Mají všechno skvěle vymyšlené a ještě vydávají spoustu zajímavé hudby. Spolupráce je spíše v náznacích, nějaké tituly mají v distribuci. Slováci podle mne daleko více vycházejí ze svých hudebních kořenů, aniž to zní jakkoliv blbě.


Ještě k té Balkantour s Ema Camelia. Jak na tebe působí ta pun-hc scéna celkově? Muselo to trochu vypadat, že s Emou Camelií jede jejich otec... Dokážeš si třeba představit balkantour Milano, kteří jsou v porovnání s EM matadoři (nebo veteráni)?
Je to dřina. Spát na zemi a žrát ty veganské sračky, ale mám ty lidi rád. Zažili jsme dost srandy, zahráli pár lidem, projeli krásnými místy a koupali se v moři. Vidíš, k čemu jsou dobré odporovací spojky. Můžeš totiž popřít význam předchozí věty. Jako otec si připadám jenom doma. S Emou jsem byl jen o něco starší řidič, tour Miláno si dovedu leda tak představit. Jako tři veteráni bychom si však mohli harfičkou nabrnknout nějaké publikum.


Byl ses podívat v Ostravě na Iggy Popa? Může být rocker starej, aniž by se stal výsměchem sebe sama?
Ve většině případu to směšné je, pokud se člověk bere příliš vážně. Nám už nezbývá, než si ze sebe dělat prdel. Iggyho jsem neviděl, ale myslím, že on patří k těm výjimkám, potvrzujícím. Jen je o něco scvrklejší než kdysi.

PiR označuje sám sebe jako „independent music label"...
Aha, myslíš ten podtitulek na novém webu. Web a jeho aktualizace, to je moje další slabá stránka. Nechce to ale nikdo dělat za mě. To napsal můj webmaster z vlastní iniciativy. V podstatě se s tím ztotožním, pokud to znamená, že si dělám, co chci a kdy chci.


Je pro tebe důležitá rovnováha muzikanta-vydavatele? Nebo si snadno dokážeš představit, že bys dělal jen jednu z těch věcí?
Snadno si dovedu představit, že bych nedělal vůbec nic. Důležité jsou pro mne obě dvě věci,
teda hlavně pro mé ego.


Nadšenec-egomaniak?
Přesně tak. To slovo egomaniak nezní moc libozvučně, ale vystihuje podstatu. Jsou však i jiné, vznešenější pohnutky.



Související články

Gavora - Healing the Sick
LU - s/t
LU - Owes and Vows
Milano - s/t
Miou Miou - Électronique /MiouMixes/
Miou Miou - La La Grande Finale
Nierika - Poison On Your Spoon
Nierika - Hydroponicum
Nierika - Everyone Is Burning
UHLÍ - Trochujiní
Valerian's Future - s/t

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 7
fst
6. 09. 2010, 13:50:55
Skvělej rozhovor. Fakt asi nejlepší, co jsem za posledních tak 1/4 roku čet. Škoda, že takovejchle lidí s názorem není víc a ztrácej se mezi těma, co se oháněj myšlenkama jiných.

bgt
6. 09. 2010, 07:49:40
(směje se , ale jen trochu)

hehe

w
4. 09. 2010, 21:31:31
respekt !

Vlad
3. 09. 2010, 16:53:08
Muzeme spapat pipu , pry uz ji pristi rok nebudou potrebovat.

Koci
3. 09. 2010, 15:03:19
borec!! :)

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek