Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - ROZHOVORY - - - - - - - - - - -

Záleží, jak to bereš - Polák nejsem.

Záleží, jak to bereš - Polák nejsem.

Martin Valášek aka Valach (Malárie, Vrah)

autor: jacek plotek | 20. 10. 2010, 12:42:17 | návštěv: 6069 | reakcí: 4

LODĚ(NICE) A PŘÍSTAVY

Jdou takové pověsti, že jsi Polák, který se tu přistěhoval někde z příhraničí, do země zaslíbené...

Pro Poláky jsem Čech, pro některé Čechy Polák nebo i polský šmelinář. Ono je to celkem fuk. Záleží, jak to bereš, Polák nejsem, narodil jsem se v Českém Těšíně, ale k Polsku mám vřelý vztah (to byla ta země zaslíbená). Několik let jsem bydlel v Nowem Targu a Poznani. Historie Malárie je s Polskem blízce svázaná, ať už to byla inspirace fungováním DIY scény či spoluprací s polskými labely jako NNNW (Nikt nic nie wie) nebo QQRYQ (čti Kukuryku).

Takže jsi začal spolupracovat s Poláky a založil Malárii?

Ne. Malárie byla nejdříve fanzin. Už mi nevyhovovalo přispívat do jiných tiskovin, jako byly Oslí Uši či Hlučná Lobotomie, chtěl jsem mít něco svého. K fanzinu se nabalily kazety, pak desky a cédéčka (kazety Nepříčet, Radegast/Skimmed, sedmipalec Svobodný slovo, CD Trottel, LP Fuck off major labels, to jsou asi ty nejranější pozice) a to byl začátek česko-polského kartelu.

Polská scéna jako nakopávací element... V té době jsem tuším neznal ani pořekadlo: Punk - to nie moda! Co bylo pak?

Inspirace byla na začátku veliká - jel jsem na koncerty Verbal Assault či Fugazi, viděl jsem fungující nezávislá vydavatelství, fanziny a zjistil, že bych to taky chtěl dělat. Jedno z prvních setkání v roce 1989 proběhlo paradoxně na českém území, kdy v Orlové-Lutyni (ještě za komouše) začínala undergroundový koncert varšavská kapela Trybuna brudu a hned po jejich setu přišli fízlové a akci ukončili. Od QQRYQ jsem si koupil LP Dezerter, s Uszatym z NNNW jsme domlouvali, jak bychom mohli do budoucna vzájemně propojit naše iniciativy.

Když Poláci později viděli vinyly Skimmed a Zeměžluč a zjistili, že se u nás dají lisovat nezávislé desky dali hlavy dohromady a vyšel první DIY vinyl na polském labelu (Inkwizycja: Na własne podobieństwo, 1991) a to 2000 ks, což byl tehdá mimochodem minimální náklad pro zahraniční zákazníky GZ Loděnice. Sítotiskový obal jsme pak lepili společně u mých rodičů. Taky jsme v kooperaci Malárie/NNNW vydali několik titulů: So Much Hate, Heresy/Meatfly, Trottel, Sabot... Pravidelně jsem jezdil na Gieldy Czadowe, což byly punkové burzy v Katovicích a Varšavě, výměny, nákupy, žilo to, ze Slezska tam jezdil i Milan Jonšta, který prodával veškerý sortiment Radegast (vlivná hc-punková kapela, která svůj název neodvozovala do pohanského božstva, ale moku, pozn. autora) - LP, CD, kazetu i pivo. Taková byla doba. Hele, není to moc sentimentální?

A jak, mám od breku mokro v botách. Ale to mi objasni: v Polsku se nevydávaly vinyly?

V Polsku nebyla lisovna vinylů, u nás zase bylo kopírování kazet neúměrně drahé, to byl základ naší spolupráce.

A nebylo pro ně svým způsobem blíže do Německa než k nám?

V té době byly ceny v Gramofonových závodech Loděnice mnohem nižší než v Německu a taky tu byla zkušenost československých vydavatelů, že to jde takto páchat. Dnes většina polských labelů lisuje vinyly právě v Německu - upřímně, jak dlouho se vydržíte domlouvat s úředníky v Digital Media?

Udržuješ pořád stejné kontakty jako na začátku, nebo i tam se děje generační obměna?

Stará přátelství a kontakty jsou přirozenou nutností, Friendly business. Vídáváme se na koncertech a festivalech, ale třeba i na oslavě narozenin v polských Beskydech nebo na Radhošti, naše děti si spolu hrají, idylka, ne? NNNW v současné době vydává české kapely jako Už jsme doma či Complicité Candide, já jim to tady prodávám (teda nejen já). A v katalogu Malárie je polských kapel nepřeberně. Česko-polská punková solidarita.


Naprostá idylka, po tomhle rozhovoru bude chtít být každý punk. Proč zrovna Polsko? Z hlediska (mainstreamové) hudby je to dost podceňovaná země, i když mi přijdou Poláci jako mimořádně muzikální národ...

V Polsku byla vždycky lepší hudba i hudební informovanost a zásluhu na tom má (kromě přirozené muzikálnosti) polský rozhlas, který mně v osmdesátých letech na svých programech Trojka a Rozglosnia Harcerska prostřednictvím redaktorů Piotra Kaczkowskiego, Marka Wiernika, Romana Rogowieckiego a dalších přiblížil svět skutečné hudby, ať už v té době aktuální, jako byli Jesus and Mary Chain, Nightingales, Ultravox, Dead Kennedys, Pere Ubu, Cocteau Twins, Mission nebo „nedávno" minulé - Faust, Led Zeppelin, Syd Barret, Kraftwerk. Mám rád polské umění jako celek, je svébytné, silné a opravdové.

Ta jména sypeš z rukávu, jako bys je znal osobně... Jsi ten typ, který si pamatuje kompletní diskografie, včetně vročení, stopáže a hostovaček?

To vůbec, věci si pamatuju, ale diskografie, to už by bylo příliš. Měl jsem kdysi takový sešit, kde jsem si zapisoval žebříčky hitparád, názvy kapel atd. Dneska používám stránku discogs.com, kde to všechno najdu. A pokud jsi myslel jména rozhlasových moderátorů, tak ty osobně neznám, ale jako bych je znal, vždyť jsem strávil s jejich hlasy pěknou řádku hodin. A regulérně se těšil na další „audycje muzyczne". Někteří z nich dokázali vytvořit tu pravou rozhlasovou atmosféru, kdy sedíš či ležíš ve tmě, žereš jim každé slovo a nadechnutí a pak se necháváš unášet hudbou. Dnes lidi rádio poslouchají jako hudební kulisu, což je velká škoda. Video kill the radio star, jak se zpívá v jedné písničce (dosaď televizi, internet)... Můj oblíbenec Piotr Kaczkowski šel ve svém rádiovém image tak daleko, že když byl mnohem později jmenován ředitelem Polského Rozhlasu, tak jediná jeho fotka ve všech novinách byla zezadu. Chtěl být spojován pouze s hlasem.


Jakým způsobem pracujou Poláci? Jsou tam nějaké zásadní rozdíly, co se týče punkové scény?

Více pijou, to jsem si všiml hned na začátku, ale po přestěhování na Valašsko jsem zjistil, že tady mají zdatnou konkurenci. Dělají věci víc spontánně, naostro a rychle. A jsou to obchodníci, to mají teda v krvi. Protože je to větší země, tak tam byly větší náklady desek, hlavně polských kapel. Jinak mi to přijde stejné.

II. ČERSTVÁ BRÁZDA MOZKU, DO ŠIROKA

V jakém poměru jsou tvoje „unikátní" releasy a spoluúčasti na deskách? Co máš raději?

Většina věcí, které jsem vydal, jsou mé samostatné projekty. Uznávám nepopiratelné výhody spoluúčasti několika vydavatelství, ale připadne mi, že se tak trochu vytrácí vztah mezi umělcem a vydavatelstvím. Malárie není typický label, který se stará o kapelu i nad rámec vydavatelského počinu, ale přeci jenom je jiné kafe pilovat detaily grafiky a třeba i zvuku, sžít se s kapelou, než poslat někomu pár kaček a dostat domů hotový kus. A jelikož nejsem moc agresivní obchodník, tak jsem spoluvydavatelské počiny měl v distru fakt dlouho. Což bylo paradoxně někdy výhodou, protože jsem zůstal jediný, kdo neměl titul vyprodaný.

Taková promiskuita probíhá vždycky stejně: dojde ti mejl od kapely nebo labelu na kolaboraci, ty pošleš prachy a logo a tím to hasne. Není třeba nějaké nakladatelství, které se v přípravě desky nějak odlišuje?

Je to přesně, jak píšeš. Ale jsou výjimky, kdy koordinátor celého projektu vezme věc za jiný konec, navrhne pár věcí do diskuse a pak vydavatelé skutečně spoluvytvářejí výslednou podobu desky, bookletu, nahrávky. Aby nedošlo k nedorozumění: nejsem proti tomuto modelu, pouze mně osobně nesedí, abych se ve větší míře takto angažoval.

Typický vydavatel, který pracuje tímhle způsobem? Byl jsi u něčeho takového osobně?

Myslíš koordinátora? Filip Fuchs z fanzinu Hluboká orba, on nic jiného než kooperace nevydává a je tak trochu otcem této myšlenky. Zároveň je příkladem, kdy titul má určité pozadí, koncepci. Tak to bylo i u kompilace Dying Alive/Living Dead. Při tvorbě jsme se sice přeli co a jak, ale nakonec to dopadlo ku prospěchu všech, tak by to mělo fungovat.


Vlado Schwarz z Piper Records, se kterým jsem mluvil posledně, je exot schopný vydat indie pop i těžko stravitelný industriál, ty jsi ještě všežravější. Na jedné straně hraniční experiment (Zabloudil A), na druhé kruté hardcore (How Long?) a na třetí
MIDI LIDI. Nebojíš se o svoji reputaci v punkové scéně?

Od začátku jsem nebyl svázaný žádnými stylovými škatulkami, ale stejně jsem se nevyhl klasifikaci - Malárie je crustový label. Takových nahrávek byla v mém katalogu většina a spousta lidí si to myslí dodnes. O reputaci na punkové či DIY hardcore scéně mi nejde a taky bych byl sám proti sobě. Já jsem hudební všežravec a tímto experimentem se snažím zjistit, jak jsou na tom ostatní. A překvapivě to funguje. Třeba tím, že jsem vydal MIDI LIDI, si desku koupilo pár lidí, kteří by si toho ani nevšimli, kdyby to vydal někdo jiný. Tys vydal Midi Lidi? To jsou ti co hráli s UK SUBS? Beru! Na druhou stranu je to složitější, protože pokud máš stylově vyhraněný profil, fanoušci si kupují nahrávky, jak jdou po sobě. Ale já mám raději ty otevřené posluchače.

Otevření posluchači, zavřený krám... Jak myslíš, že tě vnímají lidi, které vidíš u sebe nakupovat?

Jako totálního cvoka, to je jasné.

A vyhovuje ti tahle role? Možná se v ní dá dobře schovat... Hrát mistra světa nebo finančního magnáta může být těžší...

Hrát nic většího se mi nechce, tahle role mi sedí, být schovaný a občas jenom vykouknout či poslat zprávu - ideální pro solitérské duše.

Jaký vztah máš k MIDI LIDI a kdy tě napadlo jim vydat dvojvinyl? Bylo to v plánu už v době, kdy dělali na nahrávce? Tahle deska ze tvé diskografie vyčnívá jako bílá vlajka na střelnici...

Lidi z Midi znám už z doby, kdy kapela ještě neexistovala. Jsme kamarádi a jedeme na podobných (starých i nových) vlnách. Vše se rodilo postupně, nejprve jsem je při každém setkání škádlil, kdyže konečně vyjde avizovaný split se Sporto a když už bylo jasné, že nevyjde, tak jsem jim z prdele navrhl, jestli by nahraný materiál nevydali aspoň jako jednostranný dvanáctipalec. Oni že už se jim nechce vrtat se ve starých věcech, ale jestli bych nechtěl vydat na vinylu novou desku, kde se použije i ten remix Chumby, připravený pro splitko. To mi vyrazilo dech, s tím se nedalo než souhlasit. Pak přišel email: kapela je pro vydat dvojalbum se starou i s novou deskou. Jo! A když jsem je navštívil v mém bývalém domě, kde nahrávali Hastrmany, vyplynulo, že nová deska je stopáží na dvojalbum a ta stará se na jednu desku nevejde. Čtyřalbum - to by byla fakt magorie. Zůstali jsme u dvojalba z poloviny financovaného kapelou. Ta deska má vyčnívat a to nejen v mé diskografii. Ale o tom se bude psát v příští dekádě nebo století.

Dá se říct, že vydání trojdisku FPB je tvůj největší "projekt"? Mimořádná záležitost od začátku do konce, pořád se tím probírám. V tiráži je více lidí, produkční, grafik, hromada fotek, zvukové úpravy původního materiálu - to asi nebylo jen tak...
Co se týče celé koncepce Knihy přání a stížností, měl to pod palcem Míra Wanek, který se tomu věnoval ze všech zúčastněných nejvíce a byl motorem projektu. Já jsem spíše koordinoval spolupracovníky a spolu s Mírou se staral, aby vše dopadlo co nejlépe. Pro mě to byla nová zkušenost, podílet se na zásadní věci československého undergroundu. Velký projekt, spousta práce, dopracovávání všeho do detailu, tady mám na mysli hlavně grafiku a konzultace překladů. Všichni, kteří se projektu zúčastnili, do toho šli z hecu a de facto zadarmo, což bylo super (a nemyslím tím snížení nákladů).

To se musí prodávat samo - ale to je asi trochu naivní očekávání ne? Hlásí se sami prodejci? Pomůže takové jméno jako je Wanek, který je štítem a zárukou?

Na začátku to tak vypadalo, monstrózně pojatý křest, kdy UJD s hostujícím Romkem Hanzlíkem hráli staré skladby FPB. Zájem kamenných obchodů, předběžné objednávky z e-shopu. Ale jak všichni víme, trh je přeci jen omezen a po počáteční euforii si neprodané kousky vyhradily část v mém skladu na půdě. Nicméně nemám strach, že by se to neprodalo, chce to pouze čas. Teď prodává spíše kapela sama na koncertech, což je všeobecný trend prodeje nosičů.

Určitě jsi četl všechny reakce a recenze na Knihu přání a stížností. Teda žádné velké kritiky se nekonají, spíš jde o informační sloupky a potěšení nad tím, že dobrá věc se vykonala. Zarazila mě Švamberkova výhrada v magazínu UNI, že je to dramaturgicky nezvládnuté, chybí to a tamto... Zachovaly se nějaké nahrávky songů, které se tam nedostaly?

Na trojCD jsou všechny dostupné skladby. Možná někdo má nějakou, která se neumístila, ale archivní činnost byla pečlivá, jako vše, co Míra Wanek dělá. Koncept byl takový, že Kniha přání a stížností bude obsahovat studiovou desku na samostatném CD a pak dva další kompakty se zbývající, koncertní tvorbou. Takže zákonitě původní živé verze kmenového materiálu kapely se zde neobjevují. Možná čekají na příhodnou dobu.



Jirza (Czechcore) zas narážel na to, že FPB jsou pro rožnovskou punkovou scénu něco jako iniciační kapela - je to tak? To tam budete mít nějaké „pokračovatele"...

Jasné je, že nahrávku Kdo z koho, ten toho má tady doma v podstatě každý, FPB jsou velebeni, sborově zpíváni při afterparties nebo u kytary a to se zákonitě promítlo do tvorby některých rožnovských kapel. Ne však kopírováním, ale stylem, který se nesvazoval punkovými konvencemi a dával vyniknout hudbě a originálním textům. Pár jmen? Šťastní a veselí, Uštkni, Telefon. S tím, že FPB nejsou jedinou inspirací a já bych řekl, že rožnovské kapely mají osobitý styl, sound, který je směsicí toho, co přichází z venku, zevnitř a v neposlední řadě i z těch kopců, co jsou kolem nás.

Sborové zpěvy? Který text máš nejraději?

Správně! Čtvrtá cenová je o textech. Egoista. Švejkspírův paradox. Noha. Všechno to jsou zlidovělé hity. Včetně zhudebněné poezie básníků, kterými nás FPB osvítili.

Vydáváš „domácí" kapely, tedy kapely svých kamarádů? Vyplatí se to?

Vyplatí, je to svým způsobem test kamarádství. A proto je to tak těžké. Běžná věc je zpoždění (na obou stranách) a je třeba se přes to společně prokousat („cizímu" labelu/kapele prostě vzkážete „běž do prdele"). Nebo souhlasíš se vším, co si kapela přeje a co prohlubuje díru do tvé kapsy. Jenže pak kapela půjčí peníze na vydání, eventuálně si zaplatí část nákladu (ono to vypadá stejně, ale je to fakt rozdíl). Nebo vše nevyjde v tisku podle představ a kapela ti to sice vytkne, ale nedělá z toho žádnou aféru.

Máš v rukávu podobný majstrštyk jako byli FPB? Co by podle tebe zasloužilo vydat z těch zásadních kapel osmdesátých nebo devadesátých let a většinou to není možné kvůli ztrátě nahrávek?

Zásadní kapela... Těžký pojem, ale já bych určitě přivítal vydání dema Radegast se zpěvačkou, prvotní Kokrment, Happy End z Valmezu, Masomlejn, je toho hodně kvalitního a i dobře nahraného, ale myslím, že teď na to není vydavatelská kapacita (nejen moje). Každopádně všechny labely, které otevírají archivy, si zaslouží respekt a podporu.

V diskografii máš zajímavou kapelu Piekło Kobiet. Nevypadáš jako feminista, spíš jako první grónský punker. Takže riot grrrlz???

Mě vždycky zajímaly extrémy. Skimmed v době, kdy většina kapel hrála punk, a Piekło Kobiet v machistické polské společnosti. Velice kontroverzní kapela, která nebyla riot grrrlz už proto, že dívčí byla z padesáti procent. Mnoho lidí mi spílalo, proč vydávám tak radikální a útočnou kapelu, a já jim marně vysvětloval, že i když texty vypadají jako manifesty, stále se jedná o uměleckou nadsázku, která tím, že je na hraně či za hranou, způsobuje reakci posluchače. S feministickými myšlenkami souhlasím, i u nás v Grónsku to bereme vážně. Jak bys popsal sebe? Desátý sibiřský metalista?

No, když si vemu do ruky splitko Roxor a How Long, chtěl bych být Východniar. Ale jak se to má se zvukem v případě Roxor? Ten noisový kytarový bordel a zanikající vokál je záměr, nebo znouzecnost? Na kazetě je prý ten poměr nechci říct ideálnější, ale čitelnější...

Jasně, zvuk je možná netypický, ale nepřipadá mi špatný, spíš věrně vystihuje to, co kapela cítí. Nahrávka vyšla původně jako demo na kazetě a na vinyl si kluci z Východu domluvili Jacka Controla z Austinu. Jim to přijde dobré a já do takových věcí kapele moc nekecám.

Poslední vydaný lis Malárie jsou švédští Siebensünden, studiový projekt hráčů z poměrně známých kapel - není to zvláštní? Divné? Hloupé nebo nevýhodné? Vydávat desku kapele, která nejezdí koncerty, takže desek se zákonitě prodá méně, propagace a promo je ochuzena o ten živý kontakt s publikem... Není to až příliš donkichotské (i na tvé poměry)?

Siebensünden jsem vydal už předešlé dvě desky, jednu samostatně, druhou i aktuální album Teratologen si kapela částečně zaplatila a podílely se na tom i další lidi/labely. Velká část nákladu jde přímo do Švédska, takže půda u nás doma nebude přetěžována. Studiové projekty mají své kouzlo, interpreti se můžou vyjádřit jinak, než je u nich zvykem (Janne, motor Siebensünden, má ještě jeden samostatný noiseový projekt), je to něco zvláštního, studio-only má půvab. Řekl bych, že pár lidí si raději koupí takovou desku než desátou, stejně znějící crustovou vypalovačku. Já mám taky doma několik desek, které jsou takto koncipovány. No a Siebensünden jsou tak trochu kult, takže nemám obavu, že by se to neprodalo.

Jaký má náklad takový skandinávský kult? A jak vypadá práce na lisu kapely, které se věnuješ dlouhodobě... Způsob práce, jak hodně řešíš grafické návrhy? A máš k tomu vztah? Siebensünden šéfuješ od začátku do konce?

666 nečíslovaných kusů. Zrovna Siebensünden si většinu grafiky vytvářejí sami, u poslední desky jsem grafické návrhy pouze složil do kupy, vytvořil hřbet desky a etikety, nechal to emailem schválit kapele a bylo to. I když se tady moc nepodílím na tvorbě, vztah k desce mám jako ke každému releasu, který si pak pustím, prohlížím si obal a kochám se...

III. U NÁS SE ŘÍKÁ VRAHŽDA (NEBO MOC PLEVELE)

Jezdil jsi taky s kapelama po světě?

Jistě, ježdění s kapelama na turné zpětně hodnotím jako velký přínos pro finanční fungování labelu, prodalo se hodně desek, nějaké věci se povyměňovaly a moje desky byly po celé Evropě.

Jak to, že ses nakonec přestěhoval do Rožnova a nezůstal na severu?

Já jsem se do Rožnova přestěhoval z Polska, ono jak říkáš „na severu", tím myslíš asi Těšínsko, tam jsem nikdy moc nezakořenil, studia v Brně, první práce taky v Brně, pak život na cestách, je pravda, že chvíli mezi tím bylo i to Těšínsko. Když už mi připadlo, že bych se měl z Polska, kde jsem byl 5 let, pohnout někam jinam, tak jednoznačnou volbou byl Rožnov. S valašskými punx jsem už něco málo prožil a to, jak fungovala Garáž, se mi velice zamlouvalo a říkal jsem si, že by bylo dobré být nablízku a spolupodílet se. Časově se vše protnulo s pronájmem nových prostor na školním statku, kde jsme rozjeli Vraha.

Nechci se moc dotýkat Vraha samého, ale jen na okraj. Klub - tohle slovo asi nevystihuje jeho podstatu. Jak se vám daří v poslední době?

Vrah je přirozený pokračovatel koncertů na Garáži. Otevřeno 30.12.1999. Kolektivní dílo komunity z Rožnova pod Radhoštěm. Kultura jinak. Koncerty, výstavy, filmový klub, vernisáže, přednášky (většinou neideologické), zkušebna a dříve i nahrávací studio. Distro Malárie. Limity si určujeme sami: nekuřácký sál, zázemí přátel (ti pomohou například vyprovodit ze dveří idioty, kteří nepochopili filozofii místa). Samofinancování (s nárazovou podporou sympatizantů v těžkých dobách - díky všem). Malý kolektiv. Výhody? Na akci znáš téměř všechny osobně. Nevýhody? Zvukařům odcházejí uši. Čas končit? Řekl bych, že ne.


Na to, jaké jsi měl a máš vazby na Polsko, tak se na Vrahu nekoná zas tolik koncertů polských kapel...

Vrah je kolektivní dílo, já jsem sice „dramaturg", ale na celkovém programu se nás podílí víc, zvažujeme, diskutujeme, a i když polské kapely máme všichni rádi, nic se nemá přehánět, lidem by se to zajedlo a specializovaný klub na polské kapely - to asi ne.  Párkrát do roka se k nám přihrnou hordy z blízkého severu s jižanskou náturou: Plum, Am, Napszyklat, Antidotum, Akurat, Czosnek... a bývá veselo.



Zkus načrtnout fungování a životopis studia Moc plevele...

Píše se rok 1995. Máme v nejbližším okruhu pár kapel, které zkouší, hrají, spoluvytvářejí punkovou komunitu a myslí na nějakou nahrávku. Tak se složí a společně koupí kazetový čtyřstopák. Výsledek? Nahrávky Kultra, Co-Ca (deska Vždyť strojům tolik chutná, kterou Malárie později vydá na vinylu), Telefon (část nahrávky Háková panenka). Přichází možnost odkoupení analogového osmistopáče Teac od jiného studia. Co-Ca, Výbor veřejného blaha, Psi.  Poté, co některé kapely jdou svou cestou anebo se rozpadají, investuje Ondřej  Fekál do dalšího vybavení a provozuje studio Moc Plevele (takhle se to jmenovalo od začátku) na vlastní triko. Vesměs jej využívají spřátelené kapely pro nahrání dema, někdy i vinylu. Primárně ovšem slouží pro kmenové kapely kolem Vraha, což pokračuje i po ukončení oficiální činnosti. Jestli jsem to neřekl dost jasně: studio spoluurčovalo zvuk rožnovských kapel. V současné době bych označil stav jako hibernaci. Čekání na teplejší časy?

IV. OBCHODNÍK NOE A ZLATÁ PONORKA

Jak vypadá tvůj pracovní týden? Nejsi něco jako obchodní cestující? Nebo vaříš ve školní jídelně?

V pondělí většinou vyřizuji resty, které se nashromáždí o víkendu a týkají se administrace konta nejmenovaného prodejce na Aukru, odkud jinud než z Polska (o muziku ovšem nejde ani náhodou). Týden pokračuje, aktualizace webových stránek Malárie a Vraha, vyřizování běžné agendy (odpovědět kapelám, které chtějí hrát na Vrahu), občas nějaká objednávka z e-shopu, tak ji hned zrealizovat, vystavit pár nových a starých vinylů na Aukru, zkusit domluvit nějaké výměny s jinými, převážně českými labely. A pokud je léto, tak víkend na festivalu s falafelovou kuchyní nebo taky s distrem na koncert, mezi to vše napasovat rodinu, dům, koncerty na Vrahu...


A myslíš, že je přirozené, když někdo hrne značnou část života peníze do tak nejistého podniku jako je nezávislý label? Máš vůbec přesně spočítané, kolik nahrávek jsi vydal a kolik do toho za ty roky narval peněz?

Ej, peníze nejsou moje silná stránka, moc je neřeším a fakt nevím, jak na to odpovědět. Peníze šly dovnitř, občas se něco vydělalo, pak zase dluhy (které vůči některým partnerům mám dodnes), taková normálka. Víš, když mi někdo začal vypočítávat, kolik jsem musel vydělat na té či oné desce, tak mi bylo těžko mu oponovat, protože já jsem nikdy neměl nic přesně spočítané, prodejní ceny jsem házel na začátku od oka (a to jsem si je musel víceméně vymýšlet, na začátku devadesátek nebylo s čím srovnávat). Jsem rád, že mě label, distribuce a příbuzné věci určitou dobu živily a já tím žil. Do jaké míry je to DIY, záleží na úhlu pohledu.

Počet titulů, které vyšly na Malárii, můžu jen odhadnout. Asi 200. Na začátku jsem každou produkci označoval vydavatelským číslem, kolem MR 0013 se to zvrhlo a dále buď čísla nejsou vůbec nebo jsem je dával symbolicky. Podle čísla baráku, kde bydlel někdo z kapely, podle toho, jak čísla dávají jiný smysl, například Wollongong jsou MR 1111, MIDI LIDI MR 1010.

Nemáš v tom trochu bordel? Potažmo cítíš se jako obchodník?

Bordel v tom mám a nejen v tom, kdo mě zná, potvrdí. Ale třeba na hard disku mám celkem poklizeno. Obchodník určitě ano, protože co jiného s nosiči dělám? Ale taky, jak to trefně nazval Pavel Friml (label Papagájův hlasatel, pozn. autora), v současné době působíme jako obrozenci, kteří uchovávají kulturní skvosty pro budoucnost. A o to víceméně jde. Nejdůležitější pro mě na celém procesu vydávání je, že vznikne něco nového a, jak doufám, nesmazatelného. Jasně, je to třeba potom prodat a rozšířit, ale základem zůstává proces tvorby a od toho se všechno odvíjí, ne od počtu prodaných kusů.

Dokážeš na první pohled rozpoznat toho, kdo si něco koupí a toho, kdo bude hodinu šmejdit po všem, co máš a pak odejde s jednou nášivkou?

Přiznávám, že někdy takhle lidi kategorizuji, ale skutečnost mě poučí, že bych to dělat neměl. Většina lidí, co u mě nakupujou, jsou staré známé firmy, tak vím, co od nich čekat. A i když si nic nekoupí, i ten proces prohlížení desek je příjemná zábava.


Proč zrovna Malárie? To má být nějaký poukaz na nemoci třetího světa?

Vůbec, pouze mi přišlo, že to dobře zní. Je to metafora o tom, že hmyz dokáže nakazit člověka něčím, co pro něj není ani trochu přirozené.


Kolik položek má tvoje distro? Zhruba...
1000? Chtěl bych kolem 100, proto ta výprodej.


Ty chceš jezdit s distrem o 100 položkách? To ti bude stačit síťovka nebo malej bágl... Možná kdybys chtěl emigrovat, tak to chápu, ale jinak mi to přijde trochu málo...
100 položek na vinylu je akorát jeden bágl. Nic jiného dnes nemá smysl vozit, teda kromě časáků. Necítím potřebu dublovat aktivity jiných, spíš se chci zaměřit na konkrétní věci, které budou unikátní.


A na závěr jedna patetická: když se tak pohybuješ křížem krážem krajinou, lidmi a nachystanými situacemi, vyhrocenou náhodou, vidíš ty nové mladé nadšence, stále stejné vztahové problémy, počáteční nadšení a výsledný zmar nebo rezignaci, vznikající a zanikající kluby, zakládané kapely a jejich pozvolný nebo rychlý rozpad a náhlý vznik další, nepochopitelné vzepětí jedné místní scény a nečekaný a hluboký úpadek jiné - nepřipadáš si starý? Takový pomatený Noe (to je metafora, chraň bog), který pluje na vinylovém voru a s polní kuchyní světem, brzo rusko-čínskou pustinou...

Někdy je lepší s vypětím všech sil, neohlížeje se vpravo vlevo plout na voru, než se utopit v moderní ponorce.


Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 4
Přema
10. 09. 2012, 15:14:08
Fajn,že se dinosaura punx scény ještě drží chuť tvořit.Respekt.

thnx
21. 10. 2010, 11:47:47
Je to patetický, ale nemůžu jinak. DĚKUJU! Oboum dvoum.

jacek
21. 10. 2010, 11:20:25
skvělý postřeh, díky, opraveno

hnidopich
21. 10. 2010, 11:15:10
jednou tam ma piotr kaczkowski a jednou kaczynski...

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek